41 C 272/2023-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 11. 7. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 18. 9. 2022. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2.500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 10.500 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaná uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaná spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 10.500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15.000 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobce úvěr žalované vyplatil dne 11. 7. 2022. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo z potvrzení o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 20. 3. 2023. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. 4. Z listiny označené jako Smlouva o podnikatelském úvěru soud zjistil, že dne 11. 7. 2022 uzavřel žalobce s žalovanou jako podnikatelem prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla částka 15.000 Kč. Výpisem z účtu a potvrzením o provedené platbě žalobce prokázal, že byla žalované částka 15.000 Kč skutečně poskytnuta. Nárok na smluvené poplatky a smluvní pokutu prokázal žalobce Smlouvou. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná poskytnuté prostředky žalobci nevrátila a před podáním žaloby byla vyzvána k dobrovolné úhradě dlužné částky. 5. Všechny shora provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru, na podkladě které žalobce poskytl žalované jako podnikateli úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10.500 Kč do 18.9.2022. Jelikož svůj závazek nesplnila a nesplácela řádně to, k čemu se zavázala, vyzval žalobce po datu splatnosti žalovanou k úhradě dlužné jistiny 15.000 Kč, poplatku 10.500 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila, dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 15% ročně, a to ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb. Nárok na smluvní pokutu vyplývá ze smluvních ujednání a § 2048 občanského zákoníku. 10. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 11. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal tuto náhradu vůči žalované, která ve věci úspěch neměla. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. 13. Náklady jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.120 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle § 14 b) vyhl. 177/1996 Sb. (předžalobní výzva, převzetí a příprava věci a sepis žaloby), třemi režijními paušály po 100 Kč a 21% DPH ze všech těchto částek vyjma soudního poplatku. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.