41 C 310/2022-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce je oprávněným poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 ZoSÚ, a je vedený v Seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném Českou národní bankou. Žalobce poskytl dlužníkovi dne 25. 4. 2022 na základě jeho žádosti ze dne 25. 4. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč splatný původně dne 28. 5. 2022. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobci sjednaný poplatek. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobce nejprve posoudil dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce provedl jako první krok tzv. preskóring. Tento primárně vychází ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Na základě tohoto statistického modelu byla žalobcem vyhodnocena řada relevantních, individuálních parametrů, vztahujících se přímo k osobě žalovaného a jeho žádosti. V rámci tohoto kroku žalobce posuzuje např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti, apod. Konkrétní parametry včetně jejich vyhodnocení jsou obsaženy ve skóringové kartě. Na tomto základě získal žalovaný v rámci algoritmu žalobce skóre, které převyšuje práh ve výši 355, který je první nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru. Žalobce tak v důsledku kladného výsledku přikročil k dalšímu postupu v rámci posuzování žalovaného, resp. jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Žalobce si od žalovaného dále vyžádal potvrzení o příjmech žalovaného formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem /daňovým přiznáním/ výpisem z bankovního účtu. Z těchto podkladů žalobce vypočetl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 27.242 Kč. Žalobce tedy disponuje doklady o příjmech žalovaného za 3 období, z čehož ověřil, že příjem žalovaného nepochází výhradně z dávek od státu, ale z jeho pracovní činnosti. Po zohlednění výše uvedených faktů žalobce výpočtem a porovnáním individuálních dat zjistil a ověřil měsíční výdaje žalovaného ve výši 5.553 Kč za bydlení a energie a 6.000 Kč na osobní výdaje. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam. Po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet žalobce žalovaného požádal o zaslání registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s žalobcem vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný s žalobcem uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Ověřovací poplatek žalobce tedy požadoval před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu žalovaného. Touto platbou žalovaný potvrdil svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu na bankovním výpise se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP. Totožnost byla dále ověřena z občanského průkazu žalovaného. Žalovaný do dnešního dne na úhradu úvěru ničeho neuhradil. Dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. žalobce odeslal žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě. S těmito upomínkami žalobci v důsledku prodlení žalovaného vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy a tedy vzájemné dohody žalobce a žalovaného naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené vypočtenou částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč Tyto částky zohledňují především časovou náročnost přípravy těchto upomínek a k tomu další související náklady, jako jsou například náklady na jejich odeslání naším pracovníkem, poštovné, apod. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byl žalobce v důsledku porušení povinností žalovaného nucen předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za toto byla dlužníkovi naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1.500 Kč. [příjmení] představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu, apod. Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování dlužníkovi po splatnosti. Tyto náklady představují jen toliko žalobcem vynaložené a již zaplacené sumy za účelem kontaktování dlužníka ve snaze se s ním domluvit na splacení jeho dluhu. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3. a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 750 Kč. Celková výše smluvní pokuty ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru je tak 1.500 Kč, což činí 30% jistiny, čímž bylo vyhověno dikci §121 ZoSÚ. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 5.340 Kč. Dlužníkovi byla dne 6. 6. 2022 odeslána upomínka a výzva k zaplacení. Potvrzení podání upomínky od [obec] Pošty je přílohou tohoto návrhu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva soud zjistil, že dne 25. 4. 2022 uzavřel žalobce s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla částka 5.000 Kč. Skóringovou kartou a doklady o příjmech žalovaného žalobce prokázal, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Výpisem z účtu přijatého ověřovacího poplatku a kopiemi dokladů bylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo zaslal žalobci ověřovací poplatek stvrzující jeho souhlas se smluvními podmínkami a tedy uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. Vyplacením prostředků pak žalobce prokázal skutečnost, že byla žalovanému částka 5.000 Kč skutečně poskytnuta. Podrobnosti smluvních ujednání byly zjištěny z úvěrových podmínek. Z předžalobní upomínky datované dnem 6. 6. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný smluvené splátky nesplácel řádně a včas a před podáním žaloby byl vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky. 4. Všechny shora provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru, na podkladě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 28. 5. 2022 spolu se sjednaným poplatkem. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, vyzval žalobce po datu splatnosti žalovaného k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb. Nárok na smluvní pokutu vyplývá ze smluvních ujednání a § 2048 občanského zákoníku, poplatky spojené s vymáháním pohledávky byly ve smlouvě platně sjednány. 9. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.