42 C 83/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 180 Kč s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 23. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které půjčila žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se vedle poskytnuté jistiny zavázala žalobkyni vrátit ještě souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 303 Kč, se splatností první splátky do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každé další splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná přitom žalobkyni zaplatila toliko 7 000 Kč, kterou žalobkyně v souladu se smlouvou započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek, dále na úhradu následujících položek: na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů, atd. Nejedná se tedy o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy od 16. 2. 2022. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, kdy čerpala jednak z informací poskytnutých od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům, jednak z dostupných databází (kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrola RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku), kontrola zaměstnání žalované telefonicky, kontrola platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 21. 3. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 7. 4. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaná k této výzvě nevyjádřila, pročež soud vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s takovým postupem vyjádřila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2020, jakož i z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Evidenční karty klienta a Přehledu jednotlivých splátek, je v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto, že žalované bude žalobkyní tohoto dne v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, jejíž převzetí žalovaná stvrdila podpisem předmětné listiny, a žalovaná se naopak zavázala tuto částku vrátit věřiteli společně se sjednanými úroky ve výši 70,89 % ročně v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 30. 12. 2020, celkem mělo být při řádném splácení úvěru uhrazeno 18 180 Kč, z toho 10 000 Kč na jistině, 1 980 Kč na smluveném úroku, 3 000 Kč jako poplatek za zpracování a doručení úvěru, 3 200 Kč za hotovostní inkaso splátek; RPSN byla stanovena na 212,77%; listina je podepsána jak pověřeným zástupcem žalobkyně, tak žalovanou. S žalovanou byla před uzavřením úvěrové smlouvy vyplněna pověřeným zástupcem žalobkyně evidenční karta, do níž žalovaná uvedla, že po dobu 40 let žije na stejné adrese v rodinném domě, jehož měla být spoluvlastnicí, měla být rozvedená a žít se dvěma nezaopatřenými dětmi, neměla být v minulosti nikdy trestně stíhaná a u společnosti žalobkyně v minulosti měla mít finanční závazek; dále uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek u ZŠ a MŠ v [obec] jako [profese] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 24 040 Kč, žádné další příjmy mít neměla, a pokud jde o výdaje, zde uvedla pouze náklady na bydlení ve výši 9 461 Kč měsíčně, ve vztahu k dalším výdajům jako např. internet, televizi, rozhlas, spoření, pojištění apod. uvedla, že žádné takové nemá a nemělo jí být hrazeno ani výživné na nezl. děti, z evidenční karty není patrné, zda a jaké doklady ze strany žalované měl pověřený zástupce žalobkyně k dispozici. Z přehledu splátek úvěru je pak prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 7 000 Kč, přitom od počátku splácela velmi nepravidelně. 5. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2022, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož dne, bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě. 6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž žalobkyně sama výslovně uvedla, že žádné další důkazy, zejména k prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované, nemá tato již k dispozici. 7. Po provedeném řízení a dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: V rámci písemné dohody uzavřené v listinné podobě mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou dne 23. 12. 2020 banka žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se naopak zavázala vrátit bance celkem částku 18 180 Kč, sestávající z částky 10 000 Kč jako jistiny, z částky 1 980 Kč jako smluveného úroku ve výši 70,89 % ročně, z částky 3 000 Kč jako poplatku za zpracování a doručení úvěru, z částky 3 200 Kč za hotovostní inkaso splátek, to vše v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 30. 12. 2020; RPSN byla stanovena na 212,77%. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom s ohledem na provedené dokazování je nutno vyhodnotit, že právní předchůdkyně schopnost žalované úvěr prověřovala toliko na základě údajů, které měla k dispozici ze strany žalované a dále dotazy na dostupné databáze obsahující informace o neplatných dokladech, o jejím rodném čísle, o její případné evidenci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná žalobkyni uhradila toliko částku 7 000 Kč. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku nep