8 C 124/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 773 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 17.10.2022 do 31.1.2023 ve výši 805,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 17 773 Kč od 1.2.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná byla původním věřitelem lustrována z veřejně dostupných databází a byla posuzována její příjmová a výdejová stránka zjištěná z informací, které sama poskytla. Přezkoumávány byly její klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaná závazek nehradila řádně a včas, uhradila pouze dne částku 7 002 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 5.8.2022. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 13 394 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatky za SMS servis 147 Kč, náklady na vymáhání 730 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč a příslušenství ve formě úroků 2 205 Kč. Žalovaná na zesplatněný dluh neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře a předsmluvních informací, výpisu čerpání splátek a úhrad, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za prosinec 2021, výzvy před zesplatněním a předžalobní upomínky ze dne 16.9.2022 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 485 Kč dle splátkového kalendáře. Úrok byl sjednán v rámci druhé až osmé splátky ve výši 735 Kč. Sjednány byly poplatky za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně za odložení splátky o měsíc a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalované měla být posuzována na základě informací získaných od žalované o výdajové a příjmové stránce a získané informace byly ověřeny z přehledu pohybů na účtu žalované za měsíc prosinec 2021. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná měla v tomto měsíci příjem ve výši 32 012 Kč a po odečtení výdajů a pohledávek po splatnosti byl zůstatek účtu mínus 222,02 Kč, příjmy žalované představoval rodičovský příspěvek ve výši 8 500 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 15 000 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatila celkem 7 002 Kč. Ke dne 5.8.2022 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 16.9.2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 30 dnů od vyhotovení výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet vyhodnocením informací získaných od žalované za použití statistického modelu, ověřeným pouze výpisem z účtu žalované za vybrané období a lustrací z veřejně dostupných databází. Z uvedeného výpisu bylo zjištěno, že žalovaná veškeré své příjmy v měsíci opět vynaloží na své závazky a potřeby, takže zůstatek jejího účtu je minimální. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná vrátila celkem 7 002 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni 7 998 Kč. K vrácení úvěru byla vyzvána ve lhůtě do třiceti dnů od sepsání výzvy, k němuž došlo 16.9.2022, tj. do 16.10.2022. Následujícího dne se dostala do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 17.10.2022 do zaplacení. Za dobu do 31.1.2023 činí tento úrok v kapitalizované výši 331 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 7 998 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul. 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, nevznikly prokazatelně žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.