8 C 27/2023-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30 408,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 697,52 Kč od 24.8.2021 do 26.1.2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 384,80 Kč od 27.1.2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě kterých poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 111,36 % ročně v pravidelných 30ti měsíčních splátkách po 2 494 Kč, počínaje 23.1.2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 22 105 Kč a dluží na jistině částku 23 384,80 Kč a na sjednaných úrocích za dobu do 26.1.2022 částku 12 697,52 Kč. S ohledem na prodlení s jednotlivými splátkami vzniknul žalobkyni nárok na smluvní pokutu dle článku VI. odst. 3a ve výši 6 524,36 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prověřením jeho měsíčního příjmu a rovněž prověřením žalovaného v dostupných registrech, a to centrální evidenci exekucí a v centrálním registru dlužníků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci je možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listin a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (u žalovaného vycházel soud z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru, výpisu lustrace CEE a registru CCB, výplatní pásky žalovaného za říjen 2020, dokladu o převedení finančních prostředků na účet žalovaného, výzvy k úhradě z 22.2.2022 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 111,36 % ročně, ve 30ti měsíčních splátkách po 2 494 Kč, počínaje dnem 23.1.2021. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2020 zaměstnancem a měl dosahovat měsíčního čistého příjmu ve výši 24 000 Kč. Dle úvěrové zprávy NRKI – BRKI měl žalovaný v době uzavírání smlouvy dalších 5 existujících závazků, na které splácel 19 834 Kč. Dopisem ze dne 22.2.2022 byl vyzván k úhradě dluhu do 14ti dnů od předání výzvy k poštovní přepravě, což se stalo 25.2.2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně tato zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to ověřením jeho příjmů a prověřením veřejně dostupných registrů. Nebyly však ověřovány výdaje úvěrovaného a úvěrující se spokojil se zjištěním příjmů žalovaného a jeho zatížení dalšími závazky. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 25 000 Kč, žalovaný dosud vrátil částku 22 105 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 895 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 11.3.2022 dopisem ze dne 22.2.2022, který mu byl doručován prostřednictvím České pošty, s.p.. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 12.3.2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, která byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 217 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 304 Kč.