8 C 300/2023-50 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 460,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 23. 6. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 840 Kč, případně poplatku za odloženou službu ve výši 300 Kč, po dvojím odložení splatnosti do 22. 6. 2022. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas, uhradil pouze 35,92 Kč a dluží částku 10 464,08 Kč, která sestává z dlužné jistiny. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně nahlédnutím do příslušných registrů a vycházela z informací žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvy k úhradě z 10. 3. 2023 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 840 Kč do 23. 4. 2022 s možností prodloužení splatnosti o 60 dnů. Splatnost tak nastala 22. 6. 2022 a žalovaný uhradil pouze 35,92 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z informací žalovaného bez bližšího ověření. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 35,92 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 10 464,08 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 10. 3. 2023, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 13. 3. 2023 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 16. 3. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 17. 3. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná z převážné části, přiznal jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po navýšení o DPH a zaplacený soudní poplatek činí 2 252 Kč.