10 C 11/2024-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 24 320 Kč spolu s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když tuto částku měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dlužit na základě toho, že během trvání své přepravy dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a to ve dnech 10.2.2012, 12.4.2012, 22.9.2012, 7.1.2013, 28.3.2013, 29.1.2013, 10.5.2013, 15.3.2014, 29.10.2013, 21.11.2013, 18.9.2013 ( 2x), 24.9.2013, 22.10.2013, 10.7.2014, 8.2.2012, 4.6.2012, 25.6.2012, 20.8.2012, 25.8.2012, se žalovaný při přepravních kontrolách prováděných pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil smluvní přepravní podmínky, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jednak jízdné ve výši 10 x 16 Kč, 8 x 15 Kč a 2 x 20 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou jízdu do 28.5.2013 , a ve výši 1 500 Kč za následující jízdy. Žalovaný však až dosud neuhradil ani jízdné, ani uloženou přirážku, tedy částku v celkové výši 24 320 Kč, ačkoliv tuto měl uhradit nejpozději do 15 dnů od provedení kontroly. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13.10.2021 byly předmětné pohledávky za žalovaným postoupeny z , právnická osoba, . na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 18.1.2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 30.1.2024, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se ve dnech 10.2.2012, 12.4.2012, 22.9.2012, 7.1.2013, 28.3.2013, 29.1.2013, 10.5.2013, 15.3.2014, 29.10.2013, 21.11.2013, 18.9.2013 (2x), 24.9.2013, 22.10.2013, 10.7.2014, 8.2.2012, 4.6.2012, 25.6.2012, 20.8.2012, 25.8.2012, dopravním prostředkem, a to linkou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, přepravoval bez platného jízdního dokladu, jímž se nemohl na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné a až doposud žalobkyni dluží právě jízdné a dále přirážku k jízdnému, vše v celkové výši 24 320 Kč, když pohledávka za žalovaným byla dne 13.10.2021 převedena smlouvou o postoupení pohledávky právě na žalobkyni.5. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovanou a žalobkyní, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 2550 občanského zákoníku podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku ve spojení se zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovaným a žalobkyní uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalovaného zaplatit vždy před nástupem do dopravních prostředku provozovaného žalobkyní za přepravu jízdné za každou jízdu podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil, neboť v době, kdy byl kontrolován pověřeným pracovníkem žalobkyně, jako přepravcem, se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinnosti žalovaného vyplývající z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně po žalovaném oprávněně požaduje jednak doposud jí nezaplacené jízdné ve výši celkem 10 x 16 Kč, 8 x 15 Kč a 2 x 20 Kč dle tarifu žalobkyně a jednak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, v roce 2012 až 5/2013 činila 1 000 Kč a od 10/2013 činila 1 500 Kč, když tuto žalovaný doposud žalobkyni rovněž neuhradil.6. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 24 320 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 517 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (za jízdy uskutečněné do 31.12.2013) a § 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (za jízdy uskutečněné od 1.1.2014), ve spojení s nař. vl. č. 33/2010, 180/2013 a č. 351/2013 Sb.7. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, jež jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 973 Kč a jednak částkou 1 200 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., a částkou 300 Kč jako třemi režijními paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 173 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.