10 C 369/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 48 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27.2.2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 30.8.2018 smlouvu o úvěru, na základě které půjčila žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se vedle poskytnuté jistiny zavázala žalobkyni vrátit ještě souhrnný poplatek ve výši 28 500 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, se splatností první splátky do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každé další splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná přitom žalobkyni zaplatila toliko 10 050 Kč, kterou žalobkyně v souladu se smlouvou započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu smluvních pokut a poplatků ,na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 27.2.2020. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, kdy čerpala jednak z informací poskytnutých od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům, jednak z dostupných databází (kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrola RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku), kontrola zaměstnání žalované telefonicky, kontrola platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 28.12.2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 22.1.2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaná k této výzvě nevyjádřila, pročež soud vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s takovým postupem vyjádřila souhlas již v samotné žalobě.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 30.8.2018 s podpisy smluvních stran, jakož i z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Evidenční karty klienta a Přehledu jednotlivých splátek, je v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto, že žalované bude žalobkyní tohoto dne v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč, jejíž převzetí žalovaná stvrdila podpisem předmětné listiny, a žalovaná se naopak zavázala tuto částku vrátit věřiteli společně se sjednanými úroky ve výši 75,19 % ročně v 78 týdenních splátkách ve výši 750 Kč, celkem mělo být při řádném splácení úvěru uhrazeno 58 500 Kč, z toho 30 000 Kč na jistině, 28 500 Kč na poplatcích a úroku; RPSN byla stanovena na 171,95%; S žalovanou byla před uzavřením úvěrové smlouvy vyplněna pověřeným zástupcem žalobkyně evidenční karta, do níž žalovaná uvedla, že je nemajetná, ve starobním důchodě, neměla být v minulosti nikdy trestně stíhaná a u společnosti žalobkyně v minulosti neměla mít finanční závazek; výše starobního důchodu činí 11 087 Kč, má další nespecifikované příjmy ve výši 7000 Kč , a pokud jde o výdaje, zde uvedla pouze náklady na bydlení ve výši 4 410 Kč měsíčně, ve vztahu k dalším výdajům jako např. internet, televizi, rozhlas, spoření, pojištění apod. uvedla, že tyto činí 1900 Kč, z evidenční karty není patrné, zda a jaké doklady ze strany žalované měl pověřený zástupce žalobkyně k dispozici. Z přehledu splátek úvěru je pak prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 10 050 Kč. Předžalobní upomínkou včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 19.4.2023 bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě.5. Po provedeném řízení a dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: V rámci písemné dohody uzavřené v listinné podobě mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou dne 30.8.2018 banka žalované poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se naopak zavázala vrátit bance celkem částku 58 500 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom s ohledem na provedené dokazování je nutno vyhodnotit, že právní předchůdkyně schopnost žalované úvěr prověřovala toliko na základě údajů, které měla k dispozici ze strany žalované Žalovaná žalobkyni uhradila toliko částku 10 050 Kč.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vyd