113 C 1/2024-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 356,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem budovy bez čp/če na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , jejíž část žalobkyně pronajala žalované, a to na základě smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 25. 11. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 11 970 Kč za kalendářní rok a mělo být hrazeno v čtvrtletních splátkách, splatných vždy do 5. dne prvního měsíce příslušeného čtvrtletí. Nájem byl sjednán od 1. 12. 2021 na dobu neurčitou. Jelikož žalovaná nezaplatila nájemné za leden až září 2022, žalobkyně jí dne 8. 8. 2022 zaslala výpověď smlouvy s jednoměsíční výpovědní lhůtou. Nájemní vztah byl ukončen ke dni 30. 9. 2022. Neuhrazené nájemné činí 8 975 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje úhradu úroku z prodlení za období od 1. 2. 2022 do 21. 6. 2022 ve výši 181,10 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu.2. K výzvě soudu ohledně výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení žalobkyně uvedla, že částka 45,28 Kč přestavuje zákonný úrok z prodlení z částky 997,50 Kč (nájemné za 12/2021) za období od 1. 2. 2022 do 21. 6. 2022 a na tomto nároku žalobkyně setrvala. Ohledně částky 135,83 Kč (správně mělo být uvedeno zřejmě 135,82 Kč, jinak by součet jednotlivých nároků neodpovídal předmětu řízení) žalobkyně uvedla, že tento nárok neměl být žalován společně s jistinou a navrhla, aby jistina byla o tuto částku ponížena. Soud tento projev vůle žalobkyně vyhodnotil dle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby a řízení proto v příslušném rozsahu zastavil podle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. (výrok I).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 25. 11. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání č. , hodnota, , na základě které žalobkyně pronajala žalované část budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , označenou jako sklad o výměře 39,90 m2. Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 12. 2021 na dobu neurčitou a nájemné bylo sjednáno ve výši 11 970 Kč ročně s tím, že mělo být hrazeno ve čtvrtletních splátkách splatných vždy do 5. dne prvního měsíce příslušeného čtvrtletí. (nájemní smlouva, 2x splátkový kalendář). V případě nájemného za měsíc prosinec 2021 a období leden až březen 2022 se účastníci dohodli na posunutí termínu splatnosti do 31. 1. 2022. Jelikož žalovaná sjednané nájemné nehradila, žalobkyně jí nájemní smlouvu vypověděla a současně jí vyzvala k zaplacení dlužného nájemného ve výši 8 975 Kč (výpověď nájemní smlouvy, sdělení k výpovědi, zápis o předání objektu). Žalobkyně dále žalované vystavila penalizační fakturu na částku 1 381,10 Kč, která sestávala z nákladů na uplatnění pohledávky (1 200 Kč) a zákonného úroku z prodlení za období od 1. 2. 2022 do 21. 6. 2022 z částek 997,50 Kč (tj. úrok 45,28 Kč) a 2 992,50 Kč (tj. úrok 135,83 Kč) (penalizační faktura). Předžalobní upomínkou ze dne 25. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, dodejka). Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni pouze jednu platbu ve výši 1 000 Kč, a to dne 21. 6. 2022, která byla započtena na nájemné za měsíc prosinec 2021 (997,50 Kč) a část nájemného za leden až březen 2022 (2,50 Kč).5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žaloba je (v rozsahu po částečném zpětvzetí) zcela důvodná.9. V řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli nájemní smlouvu, kterou žalobkyně přenechala žalované k užívání prostory sloužící k podnikání, přičemž žalovaná se zavázala hradit za to žalobkyní roční nájemné ve výši 11 970 Kč. Za období od 1. 1. do 30. 9. 2022 kdy došlo k ukončení nájemního vztahu (tj. za 3 kalendářní čtvrtletí) měla žalovaná žalobkyni zaplatit celkem 8 977,50 Kč, ovšem zaplatila jí pouze 2,50 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 8 975 Kč proto soud žalobě vyhověl, přičemž žalované kromě dlužného nájemného uložil zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb., a to vždy počínaje dnem následujícím po splatnosti jednotlivých čtvrtletních splátek. Nájemné za měsíc prosinec 2021 ve výši 997,50 Kč, splatné dne 31. 1. 2022 žalovaná uhradila až 21. 6. 2022 a proto jí soud uložil také povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení za období od 1. 2. 2022 do 21. 6. 2022. ve výši 45,28 Kč. Za situace, kdy oba účastníci uzavřeli nájemní smlouvu při výkonu své podnikatelské činnosti, náleží žalobkyni, podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., rovněž paušalizovaná náhrada nákladů na uplatnění každé pohledávky ve výši minimálně 1 200 Kč. Žalobkyně z tohoto titulu uplatnila nárok na zaplacení částky 1 200 Kč, kterou soud shledal důvodnou.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.