12 C 122/2024-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. tohoto rozsudku Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem s tím, že nejpozději bude úvěr splacen do 15. 8. 2025. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou pravidelných měsíčních splátek do prodlení, kdy dlužná částka nebyla uhrazena ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné, o čemž žalovaného informovala dopisem. K zesplatnění došlo ke dni 4. 10. 2023. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně z bankovních a nebankovních registrů a informací poskytnutých ji žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze Smlouvy o úvěru, která byla podepsána elektronicky dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že mu za stanovených podmínek poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 10,90 % p. a. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 959 Kč, tudíž žalobkyni zaplatí celkem 71 299,85 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána v délce 72 měsíců a splatnost byla stanovena ke dni 15. 8. 2025. Součástí smlouvy je i sazebník za zasílání upomínky při neprovedení splátky úvěru ze které plyne, že za zaslání první upomínky je účtováno 250 Kč za zaslání druhé a každé další upomínky 500 Kč.6. Z žádosti o optimální půjčku soud zjistil, že žalovaný uvedl že je svobodný, má dvě nezletilé děti a bydlí v podnájmu. Z historického výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že žalovaný za celou dobu trvání načerpal částku 50 000 Kč, dosud uhradil 39 splátek, neuhradil 11 splátek.7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 8. 2023 soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 10.2023, poté byl upozorněn za zesplatnění celé pohledávky. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2023 včetně podacího archu bylo zjištěno, že byl žalovaný opět upozorněn na úhradu dluhu a byla mu před podáním žaloby poskytnuta lhůta k plnění do 9. 11. 2023.8. Z periodického výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného za předložené měsíce duben až červen 2019 je v kladných číslech, v řádu tisíců korun.9. Z ostatních předložených listin soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to s ohledem na níže rozvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.10. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomocí periodického výpisu z jeho účtu ze kterých plyne ve všech jednotlivých zkoumaných měsících dostatečný zůstatek pro úhradu měsíční splátky úvěru ve výši 959 Kč. Úvěrový limit také na podkladě informací získaných z veřejných registrů a poskytnutých ji žalovaným. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 959 Kč. Žalovaný tento svůj závazek nehradil řádně a včas a uhradil žalobkyni dosud 38 774,98 Kč. V souladu se svými obchodními podmínkami tedy žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání poslední výzvy k úhradě před podáním žaloby. Soud konstatuje, že nedoplacení úvěru neznamená automaticky důvod pro trestání věřitele tím, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost klienta, kdy dle názoru soudu byly žalovanému stanoveny nízké splátky rozloženy v relativně dlouhém časovém úseku. Vzhledem k výpisům z účtu žalovaného má soud rovněž za to, že zde nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, což ostatně značnou dobu skutečně činil, když uhradil 39 splátek.11. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále „z. s. ú.,“ ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále „o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Zavázala se žalovanému přenechat a následně i přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. a povinnost předat mu povinné předsmluvní informace (§ § 94, 95 z. s. ú.). Prokázala poskytnutí úvěru (§ 2395 o. z.) i splatnost jednotlivých částek. Před zesplatněním úvěru dala žalobkyně žalovanému prostor, aby začal řádně splácet (§ 124 z. s. ú.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v mezích zákonného limitu (§ 122 odst. 1 písm. b), odst. 4 z. s. ú.). Právo sjednat též povinnost nahradit náklady uplatnění pohledávky pak plyne z § 122 odst. 1 písm. a) z. s. ú. Žalovaný se tedy narozdíl od žalobkyně ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně do budoucna (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Proto výrokem I. žalobě plně vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně byla v tomto řízení plně úspěšná, přiznal jí soud proti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 625 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 173 Kč, odměna za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu), celkem částku ve výši ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího právního zástupce.13. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.