12 C 134/2024-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 136 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr, spolu se sjednaným úrokem, vrátit ve 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 6. 3. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný na pohledávku dosud uhradil částku 8 864 Kč. Žalovaná částka sestává z doplacení poskytnuté jistiny a zákonného úroku z prodlení, kdy žalobkyně požaduje toliko toto bezdůvodné obohacení.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného. Pro posouzení svých příjmů žalovaný měl předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí 8 000 Kč, kdy žalovaný měl předložit faktury za vodu, elektřinu, plyn TV a telefon, nájemné pak mělo činit 2 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný měl k dispozici měsíčně asi 4 500 Kč, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru. Žádné z listin, které měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici pro ověření příjmů a výdajů žalovaného však soudu předloženy nebyly.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Před uzavřením smlouvy ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dotazem na jeho příjmy a výdaje, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 12 500 Kč a výdajů ve výši 8 000 Kč. (karta zákazníka-žádost o spotřebitelský úvěr). Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. (smlouva o úvěru č. , hodnota, ,). Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit celkem 38 800 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na úvěr zaplatil pouze 8 864 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně příloh, potvrzení o úhradě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku). Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podací lístek ze dne 2. 10. 2023).5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a skutkového stavu dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, kdy veškeré informace o příjmech a výdajích žalovaného pocházejí z informací zachycených na kartě klienta, tedy z informací poskytnutých samotným žalovaným. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V daném konkrétním případě pak právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měla mít sice k dispozici doklady o výši jejího příjmu, výši nájmu či faktury za energie, avšak tyto doklady nebyly ze strany žalobkyně v řízení vůbec předloženy, kdy z karty zákazníka vyplývá, že byla pověřeným zaměstnancem právní předchůdkyně žalobkyně toliko ověřeny. Nicméně i kdyby tak žalobkyně učinila, má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečně a správné. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované, jaká je jeho platební morálka u dalších úvěrových smluv, jimiž měla být vázána ve výši 2 500 K měsíčně. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.11. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí z této vrátil 8 864 Kč. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl, ostatně tuto částku žalobkyně i sama ve své žalobě z tohoto titulu požadovala. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl. S ohledem na