12 C 143/2024-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 728,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen banka) smlouvu o bankovních produktech a službách, kdy v uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, . Dále se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr , Anonymizováno, , kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami kontokorentu převedla dne 4. 10. 2021 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 24 761,47 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovaným. Když ani poté nedošlo k úhradě dlužné částky, prohlásila banka celou částku ze splatnou ke dni 6. 9. 2022. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z informací, které bance poskytl sám žalovaný, z výpisu z jeho běžného účtu a dále z bankovních a nebankovních registrů. Rovněž banka vycházela z historických dat ČSÚ. Banka postoupila tuto svou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18.09.2023 na společnost , Anonymizováno, . Společnost , Anonymizováno, pak postoupila tuto pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovaným, nahlédnutím do veřejných registrů a výpočty dle historických dat ČSÚ. Dne , datum, uzavřela banka s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách.( smlouva ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku). Dále bylo s žalovaným ujednáno zřízení služby , Anonymizováno, , kdy bylo žalovanému povoleno čerpání kontokorentu do výše 20 000 Kč. (dispozice ke smlouvě o bankovních a nebankovních produktech a službách ze dne 18. 3. 2020 včetně produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru). Žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání zejména tím, že překračoval sjednanou výši úvěrového limitu (výpisy z běžného účtu žalovaného), proto banka převedla přečerpanou výši na nově zřízený úvěrový účet a prohlásila úvěr za splatný ke dni 6. 9. 2022, kdy žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 13 928,34 Kč (výpis z úvěrového účtu 2023/16, oznámení o zesplatnění ze dne 8. 9. 2022). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z banky na společnost , Anonymizováno, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, oznámení ze dne 25. 9. 2023). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni dopisem ze dne 9. 10. 2023. (seznam odeslaných oznámení ze dne 9. 10. 2023, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023). K zaslání oznámení dříve než byla uzavřena smlouva došlo administrativní chybou na straně žalobkyně. (sdělení ze dne 24. 4. 2024 na č.l. 11 spisu) Před podáním žaloby byl žalovaný upomenut výzvou ze dne 9. 10. 2023 (předžalobní upomínka včetně podacího archu).4. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. (od 14. 6. 2016 -28. 5. 2022)10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.12. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 928,34 Kč (aktuální výše nesplacené jistiny v kontokorentu) a žalovaný nevrátil ničeho, respektive poskytla žalovanému kontokorent ve výši 20 000 Kč, této žalovaný přečerpal až do výše 24 761,47 Kč kdy aktuálně je výše nesplaceného úvěru 13 928,34 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 13 928,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení tak nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.13. Výrok o nákladech řízen