12 C 3/2024-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky 22 950 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvu č. , hodnota, uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, (dále i jen banka), kdy na podkladě této smlouvy poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 29 580 Kč, z toho 17 000 Kč jako samotnou půjčku, 3 400 Kč jako poplatek za poskytnutí půjčky, obchodní úrok ve výši 2 380 Kč a službu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 510 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo následně k převedení pohledávek z této smlouvy na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud uhradila částku 6 630 Kč a dále v průběhu insolvenčního řízení byla žalobkyni uhrazena částka 7 347,41, kdy ohledně této částky zaslala žalobkyně soudu zpětvzetí své žaloby dne 4. 4. 2024, kdy tedy nadále požaduje zaplacení částky 15 602,59 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 370 Kč od 26. 5. 2016 do zaplacení. Dále žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a shledala, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitelka posoudila především schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejich dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaná poskytla při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v kartě zákazníka přiložené k úvěrové smlouvě. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalované nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalované za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost , právnická osoba, jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také téhož dne poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázal vrátit bance celkem částku 29 580 Kč, formou 58 týdenních splátek ve výši 510 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 7. 4. 2015, z níž vyplynulo, že žalovaná je na mateřské dovolené, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, mezi své příjmy uvedla mateřskou, přídavky a výživné na děti, vše v celkové výši 26 797 Kč, jako výdaje uvedla nájem ve výši 6 000 Kč, výdaje za telefon 200 Kč, blíže nespecifikované výdaje domácnosti ve výši 7 500 Kč a další splátky či půjčky ve výši 2 400 Kč, tedy celkové výdaje ve výši 21 100 Kč měsíčně, s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalované, nájemní smlouvu, výměru státní podpory a blíže nespecifikované složenky.4. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2018, je v řízení prokázáno, že banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.5. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2023 a kopií poštovního podacího archu z téhož dne bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení celkové dlužné částky 22 950 Kč. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.7. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že jednak písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce č. , hodnota, se společnost , právnická osoba, jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne , datum, skutečně poskytla žalované peněžní prostředky – půjčku ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 29 580 Kč, z toho 17 000 Kč jako samotnou půjčku, 3 400 Kč jako poplatek za poskytnutí půjčky, obchodní úrok ve výši 2 380 Kč a poplatek za službu hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 510 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně, podle tvrzení žalobkyně, zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované o jejích osobních, příjmových a výdajových poměrech, podle nichž žalovaná měla být na mateřské dovolené, s vyživovací povinností ke dvěma nezletilým dětem, mezi své příjmy uvedla mateřskou; přídavky a výživné na děti vše v celkové výši 26 797 Kč, jako výdaje uvedla nájem ve výši 6 000 Kč, výdaje za telefon 200 Kč, blíže nespecifikované výdaje domácnosti ve výši 7 500 Kč a další splátky či půjčky ve výši 2 400 Kč, tedy celkové výdaje ve výši 21 100 Kč měsíčně, s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalované , nájemní smlouvu, výměru státní podpory a blíže nespecifikované složenky. Žalobkyně však žádné takové listiny soudu nepředložila.8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Oba právní vztahy je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smysl