13 C 205/2024-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 185 762,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 12. 1. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, spolu se sjednaným úrokem ve výši 7 % ročně, v měsíčních splátkách po 3 747,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 1. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 184 262,21 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 553,46 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 999,40 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a jejich ověřením na základě výpisu z bankovního účtu žalovaného. Konkrétně bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 25 160 Kč a výdajů žalovaného ve výši 8 819,25 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný měl k dispozici měsíčně částku 16 340,75 Kč, tedy dostatek prostředků pro splácení požadovaného úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 23 868,60 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 12. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 7 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách po 7 347,80 Kč (vč. pojištění schopnosti splácet). Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na úvěr zaplatil pouze sedm měsíčních splátek, tedy celkem 23 868,60 Kč (výpis z úvěrového účtu). Dopisem ze dne 25. 1. 2023 proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný) a následně úvěrovou pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, seznam odeslaných výzev). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že bydlí v nájmu, je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 25 160 Kč měsíčně s tím, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč (žádost o úvěr). Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace uvedené žalovaným na základě výpisů z běžného účtu žalovaného za období únor 2020 až prosinec 2021 (výpisy z běžného účtu). Z těchto výpisů soud zjistil, že v období 6 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy měl žalovaný na bankovním účtu v pěti měsících záporný výsledek hospodaření (tj. jeho výdaje byly vyšší než jeho příjmy) a pouze v jednom měsíci měl na účtu vyšší příjmy než výdaje. Skutečné výdaje žalovaného, jak jsou zachyceny ve výpisech z účtu se v posledních 6 měsících před uzavřením úvěrové smlouvy pohybovaly v rozmezí od 28 386 Kč do 36 073 Kč a byly tedy výrazně vyšší než částka 8 819,25 Kč z níž při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, aniž by si dlužníkem uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V tomto směru soud poukazuje především na to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, a pokud by obsah těchto výpisů vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaný v době bezprostředně před podáním žádosti o zápůjčku (tj. min. v době předcházejících šesti měsíců) hospodařil se záporným výsledkem, když jeho měsíční výdaje byly pravidelně vyšší než jeho příjmy. V uvedeném období žalovanému ke konci každého měsíce na účtu zůstával pouze minimální, nebo dokonce záporný, zůstatek, který nemohl postačovat k hrazení splátek úvěru, o jehož poskytnutí žalovaný žádal.13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovan