13 C 254/2024-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částek 111 353,83 Kč a 41 331,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 21. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 3,18 % ze sjednaného úvěrového rámce. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 118 389 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 20 683 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 30. 11. 2023. Účastníci dále uzavřeli dne 11. 11. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % ze sjednaného úvěrového rámce. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 49 194,33 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 10 536,61 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 30. 11. 2023. Po zesplatnění úvěrů žalovaný na tyto neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě jeho kreditního skóre, který žalobkyně stanovila pomocí statistického modelu. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v externích registrech a telefonicky se žalovaného dotazovala na výdaje jeho domácnosti. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od 26. 9. 2022 do 21. 12. 2022, ze kterého ověřila jeho příjmy a výdaje. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného splácet předmětný úvěr.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 21. 12. 2022 a 11. 11. 2022 účastníci uzavřeli dvě smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě kterých byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingové úvěry do výše poskytnutého úvěrového rámce (smlouva o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, ). Žalovaný z úvěru č. , hodnota, vyčerpal 118 389 Kč a uhradil na něj 20 683 Kč. Z úvěru č. , hodnota, žalovaný vyčerpal 49 194,33 Kč a uhradil na něj 10 536,61 Kč (2x výpis čerpání, splátek a úhrad). Od 20. 8. 2023 se žalovaný dostal se splácením obou úvěrů do prodlení v důsledku čeho žalobkyně oba úvěry zesplatnila, a to dopisem ze dne 30. 11. 2023 (2x výzva k úhradě vč. podacího archu). Po zesplatnění úvěrů již žalovaný na tyto nezaplatil ničeho (výpis čerpání, splátek a úhrad). Předžalobní upomínkou ze dne 4. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrových smluv uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaný s příjmem 26 000 Kč měsíčně, přičemž příjem ostatních členů jeho domácnosti činí 12 000 Kč, resp. 18 000 Kč (pozn.: z dokumentu není zřejmé, jestli se jedná o čisté nebo hrubé příjmy). Je svobodný, bydlí v podnájmu a má jednu vyživovací povinnost. Měsíční výdaje domácnosti uvedl ve výši 12 000 Kč (dne 21. 12. 2022), resp. 3 500 Kč (dne 11. 11. 2022). Lustrace žalovaného v externích registrech byla negativní. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný neměl jiné úvěrové závazky než vůči žalobci. Z předloženého zvukového záznamu soud zjistil, že žalobkyně se žalovaného telefonicky dotázala na celkovou výši jeho výdajů, přičemž žalovaný jí sdělil, že tyto činí asi 14 000 Kč měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 26. 9. 2022 do 21. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný měl v měsíci říjen 2022 celkové příjmy 16 031 Kč a celkové výdaje 16 281,10 Kč, v měsíci listopad 2022 celkové příjmy 25 613 Kč a celkové výdaje 24 538,25 Kč a v období od 1. 12. do 21. 12. 2022 celkové příjmy 32 296 Kč a celkové výdaje 31 939,40 Kč.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvy uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na ně i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětných úvěrových smluv, a konkrétně tím, jestli žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o jeho výdajích, aniž by si tatko uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak do modelu zadala vstupní data, která si řádně neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím, protože i kdyby byl statistický model žalobkyně sebespolehlivější, pokud pracoval s chybnými (resp. neověřenými) vstupními daty, nemohl poskytnout spolehlivé výstupní údaje. Žalobkyně si přitom od žalovaného sice opatřila výpis z jeho bankovního účtu, ovšem údaje z něj nevyhodnotila s odbornou péči. Žalobkyně tak přehlédla skutečnost, že skutečné výdaje žalovaného jsou podstatně vyšší, než jak je žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr, a především pak nechala bez povšimnutí, že žalovaný v posuzovaném období před uzavřením úvěrové smlouvy spotřebovával téměř veškeré finanční prostředky, které mu byly na účet připsány a nezbývala mu tak prakticky žádná finanční rezerva. Jako relevantní příjmy žalovaného žalobkyně nesprávně vyhodnotila rovněž mimořádné příjmy z titulu pojistného plnění (ve výši 5 000 Kč a 3 664 Kč), které pak nezanedbatelně ovlivnily celkový příjem žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětných úvěrových smluv, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.10. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částky 118 389 Kč a 49 194,33 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 20 683 Kč a 10 536,61 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do část