13 C 304/2024-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částek 101 837,96 Kč a 109 649,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 27. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr, spolu se sjednaným úrokem, vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 5 456 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala s úhradou splátek do prodlení delšího jak 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 17. 9. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, který včetně jistiny úvěru, úroků a smluvních pokut, činil ke dni zesplatnění celkem 82 849,91 Kč. Dne 17. 8. 2022 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 81 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr, spolu se sjednaným úrokem, vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 599 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala s úhradou splátek do prodlení delšího jak 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 17. 9. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, který včetně jistiny úvěru, úroků a smluvních pokut, činil ke dni zesplatnění celkem 88 879,41 Kč. Pohledávky z obou úvěrových smluv byly žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, a to s účinností ke dni 28. 3. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Do postoupení pohledávek žalovaná zaplatila na úvěr č. , hodnota, částku 27 283 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 45 990 Kč. Po postoupení pohledávek žalovaná již neuhradila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy k úhradě.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Pro posouzení příjmů žalovaná předložila potvrzení o přijetí mzdy za měsíce 09-12/2022 na bankovní účet, z nichž bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činil 42 917 Kč. Ohledně výdajů žalované bylo zjištěno, že tyto činí 15 400 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně v tomto směru vycházela z životního minima a obvyklé výše nájemného v místě bydliště žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná měla k dispozici měsíčně asi 26 517 Kč, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ve dnech 27. 12. 2022 a 17. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty dva úvěry ve výši 72 000 Kč a 81 000 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, , smlouva o úvěru č. , hodnota, , 2x doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala věřiteli úvěr č. , hodnota, vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 5 456 Kč a úvěr č. , hodnota, ve 48 měsíčních splátkách po 4 599 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, když na úvěr č. , hodnota, zaplatila pouze 27 283 Kč a na úvěr č. , hodnota, pouze 45 990 Kč (2x platební historie). Právní předchůdkyně žalobkyně proto oba úvěry zesplatnila a úvěrové pohledávky postoupila žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením, odeslaným dne 16. 4. 2024, kterým byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dlužných částek (smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení vč. příloh, oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Předžalobní upomínkou ze dne 28. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z karty hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrových smluv uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaná na dobu neurčitou a jejím jediným příjmem je mzda ve výši 33 046 Kč (žádost ze dne 17. 8. 2022), resp. 42 917 Kč (žádost ze dne 27. 12. 2022) měsíčně. Je svobodná, bydli v obecním bytě, nežije ve společné domácnosti s jinou osobou a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedla, že její celkové měsíční náklady činí 9 379 Kč (žádost ze dne 17. 8. 2022), resp. 15 400 Kč (žádost ze dne 27. 12. 2022). Žalovaná spolu s žádostí o úvěr věřiteli předložila potvrzení o přijatých platbách na běžném účtu, které potvrzují deklarovanou výši příjmu žalované (8x detail úhrady).5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tyto smlouvy i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětných úvěrových smluv, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužnice o jejích výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z provedených důkazů sice vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně poskytla listiny osvědčující výši jejího příjmu, ovšem pokud jde o ověření výdajů žalované, žalobkyně ani jen netvrdila (a to ani po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř.), že by její právní předchůdkyně jakkoliv zjišťovala, natož ověřovala, skutečné výdaje žalované. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalované a její schopnost splácet poskytnuté úvěry. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětných úvěrových smluv, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.11. S ohledem na neplatnost úvěrových smluv je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částky 72 000 Kč a 81 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila částky 27 283 Kč a 45 990 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částek 44 717 Kč a 35 010 Kč proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy neby