13 C 309/2024-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 505,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, dne 15. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, když na tento zaplatil celkem pouze 1 860,33 Kč, a úvěr byl proto zesplatněn ke dni 19. 12. 2022. Úvěrová pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 9 000 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 19. 12. 2022 ve výši 1 905,52 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok od 20. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 2 070,71 Kč, zákonný úrok z prodlení, jehož část za období od 20. 12. 2022 do 27. 9. 2023 kapitalizovala v částce 1 140,08 Kč a smluvní úrok ve výši 29,04 % ročně od 28. 9. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného i na základě bankovních výpisů. Tyto výpis ovšem (přestože k tomu byla vyzvána) soudu nepředložila. Žalobkyně předložila pouze výplatní lístky žalovaného za období duben až červen 2022.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 15. 7. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byla žalovanému poskytnuta finanční částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr vrátit v měsíčních splátkách, jejichž výše byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Celková částka, kterou měl žalovaný věřiteli zaplatit činila 13 636,32 Kč (smlouva č. , hodnota, ). Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze 1 860,33 Kč (přehled plateb). Dopisem ze dne 29. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení úvěrové pohledávky žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 21. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 1. 3. 2024 (předžalobní výzva, podací lístek). Z výplatních lístků za období duben až červen 2022 vyplývá, že žalovaný byl v tomto období zaměstnán a jeho průměrná čistá mzda činila 22 862 Kč (3x výplatní lístek).6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, když si žádným způsobem neověřila skutečné výdaje žalovaného a v tomto směru vycházela pouze ze sociálních a demografických dat. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel 10 000 Kč, přičemž dosud jí vrátil pouze 1 860,33 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 8 139,67 Kč proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.10. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni tento úrok přiznat ode dne následujícího po smluvně sjednaném termínu splatnosti. Soud proto vycházel z toho, že žalobou uplatněný nárok se stal splatným až dnem, uvedeným v předžalobní výzvě ze dne 15. 2. 2024, kterou byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu ve lhůtě do 1. 3. 2024. Od následujícího pracovního dne (tj. 4. 3. 2024) se žalovaný dostal se splněním dluhu do prodlení a proto mu podle § 1970 o. z. byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z přisouzených částek, a to v procentní sazbě 14,75 % ročně, stanovenou nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na úrok z prodlení shledán nedůvodným.11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 505,52 Kč s příslušenstvím, jehož kapitalizovaná výše ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 7 799 Kč (srov. 23 Cdo 2585/2015), přičemž přiznána jí byla částka 8 139,67 Kč s úrokem z prodlení, jehož kapitalizovaná výše ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 840 Kč. Procesně úspěšnější stranou byl v tomto případě žalovaný (míra jeho úspěchu činí 53,5 % z předmětu řízení), kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.