13 C 99/2024-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 89 215,86 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne 2. 7. 2002 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve také [právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Smluvní strany si sjednaly smluvní úrok se sazbou 16,90 % p.a. Žalovaná se dále zavázala platit poplatky za bankovní služby, případně další poplatky dle sazebníku banky. Žalovaná byla povinna úvěr splácet formou měsíčních splátek ve sjednané výši. Splátky úvěru a poplatky měla žalovaná splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno čerpání úvěru. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 12. 2002 a současně uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni zesplatnění úvěru. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni, a to smlouvou ze dne 18. 6. 2019, účinnou ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 17. 7. 2019. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč, poplatků ve výši 19 215,86 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 5 159,19 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 509,58 Kč. Dále žalobkyně nárokovala zaplacení smluvního úroku 16,90 % ročně z částky 70 000,00 Kč od 22.06.2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 89 215,86 Kč od 22.06.2019 do zaplacení. 2. Poté, co soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ohledně výpočtu jednotlivých nárokovaných částek a k předložení všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, žalobkyně podáním ze dne 31. 1. 2024 vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 19 215,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 509,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 159,19 Kč, úroku 16,90 % ročně z částky 70 000,00 Kč od 22.06.2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 89 215,86 Kč od 22.06.2019 do zaplacení ve výši 3,50 %. 3. Podáním ze dne 13. 2. 2024 žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná dne 9. 2. 2024 zaplatila částku 50 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ke dni postoupení ve výši 5 159,19 Kč a na smluvní úrok z úvěru ke dni platby ve výši 44 840,81 Kč. 4. Podáním ze dne 20. 2. 2024 žalobkyně soudu předložila dohodu o smíru (s návrhem účastníků na jeho schválení). V dohodě o smíru je uvedeno, že žalobkyně podala žalobu a následně s touto disponovala tak, jak je popsáno výše, a dále že žalovaná dne 9. 2. 2024 uhradila žalobkyni jednu platbu ve výši 50 000 Kč. Dále je v dohodě konstatováno, že předmětem řízení nadále zůstává částka ve výši 89 215,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 9. 2. 2024 ve výši 18 203 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru do 9. 2. 2024 ve výši 10 825,89 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 89 215,86 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 16,90 % ročně z částky 70 000 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení, náhrada nákladů za uhrazený soudní poplatek a náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně, která má činit 39 869 Kč. V takto specifikovaném rozsahu žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala s tím, že účastníci se dohodli na jeho úhradě ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. 5. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavila pouze žalovaná. Ta uvedla, že uzavření úvěrové smlouvy nerozporuje, tento si vzala na pořízení automobilu pro manžela. Ohledně splácení úvěru byla dohodnuta s manželem, že úvěr bude splácet on. O tom, že splátky nehradil, žalovaná nevěděla. V únoru 2024 byla žalovaná kontaktována žalobkyní a v následném telefonickém hovoru jí mělo být ze strany pracovnice žalobkyně sděleno, že musí zaplatit„ zálohu“ 50 000 Kč a následně se můžou domluvit na splácení zbývající části dluhu s tím, že pokud by žalovaná takto nepostupovala, přijdou jim celý byt„ vybrat“. Posléze jí přišel nějaký papír, který si přečetla, byly tam částky, které převyšovaly 200 000 Kč. Žalovaná tomu nějak nerozuměla, zdálo se jí to moc, ale přesto to podepsala, protože jí bylo pracovnicí žalobkyně řečeno, že jinak by musela celou částku zaplatit najednou. Rozhodnutí ve věci ponechala na úvaze soudu. Pro případ, že jí bude uložena nějaká platební povinnost, požádala o možnost úhrady ve splátkách. Tuto žádost odůvodnila tím, že bydlí jen s manželem, který trpí onkologickým onemocněním. Oba jsou starobní důchodci a celkový příjem jejich domácnosti činí 39 300 Kč. Z toho hradí nájemné 10 000 Kč, výdaje související se zdravotním stavem ve výši 4 000 Kč a splácejí další závazky ve výši asi 3 000 Kč. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 2. 7. 2002 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr, spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně, splácet formou 40 měsíčních splátek ve výši 2 300,93 Kč, splatných vždy k 2. dni kalendářního měsíce, počínaje 2. 8. 2002 (smlouva o úvěru reg. [číslo]). Úvěrová smlouva obsahuje ujednání, podle kterého se záležitosti výslovně smlouvou neupravené, řídí Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], které tvoři nedílnou součást smlouvy. Soud vzal dále za prokázané nerozporované tvrzení žalobkyně, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, v důsledku čeho byl úvěr ke dni 9. 12. 2002 zesplatněn. Současně bylo v řízení prokázáno, že úvěrová pohledávka byla následně postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019). Předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2023, který byl téhož dne odeslán, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu, a to nejpozději do 15. 11. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek). Konečně ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná dne 9. 2. 2024 zaplatila žalobkyni částku 50 000 Kč. 8. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, provedené podáním žalobkyně ze dne 31. 1. 2024, soud řízení v příslušné části zastavil (výrok I.) a předmětem řízení tak zůstal pouze nárok na zaplacení jistiny ve výši 70 000 Kč. V této souvislosti soud konstatuje, že zpětvzetí žaloby se stalo účinným okamžikem, kdy došlo soudu (tj. dne 1. 2. 2024) a odvolat, resp. změnit, by jej bylo možné pouze, pokud by takové odvolání došlo soudu nejpozději současně se zpětvzetím (§ 41a odst. 4 o. s. ř.), což se nestalo. Proto, jestliže žalobkyně v následných podáních ze dne [číslo] a 20. 2. 2024 navrhovala, aby soud meritorně rozhodl i o částkách, ve vztahu ke kterým již vzala žalobu zpět, k těmto návrhům soud nepřihlížel. 9. Co se týče návrhu na schválení smíru, tento soud neakceptoval a navržený smír neschválil, neboť dospěl k závěru, že žalovaná dohodu o smíru podepsala pod nepřípustným psychickým nátlakem žalobkyně. V tomto směru soud uvěřil tvrzení žalované, že ze strany pracovnice žalobkyně jí bylo telefonicky vyhrožováno tím, že pokud nezaplatí 50 000 Kč a nepodepíše žalobkyní vypracovanou dohodu o smíru, dojde k „ vybrání“ jejího bytu. Jelikož žalobkyně nedisponovala exekučním titulem k vymáhání své pohledávky, považuje soud výhružky postižením majetku žalované za nemravné. Soud proto shledal dohodu o smíru neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.). Dalším důvodem pro neschválení smíru byla skutečnost, že návrh na schválení smíru je vnitřně rozporný, když žalobkyně v něm jednak žádá soud, aby zastavil řízení v rozsahu provedených částečných zpětvzetí, současně je ale navrhováno, aby soud schválil smír ve znění, které zmíněná zpětvzetí nereflektuje. Například pokud jde o jistinu pohledávky, dle znění smíru by žalovaná měla žalobkyni zaplatit částku 89 215,86 Kč, přičemž současně žalobkyně navrhuje pro částku 19 215,86 Kč řízení zastavit z důvodu zpětvzetí žaloby. Obdobně je tomu v případě kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení. Soud má za to, že pro žalovanou nemohl být takto formulovaný smír srozumitelný, což ostatně uvedla i sama žalovaná, která se vyjádřila tak, že obsahu smíru nerozuměla a podepsala jej jen z obavy, že jinak by celou částku musela zaplatit najednou. Z uvedených důvodů soud nepřihlížel ani k uznání dluhu, které žalovaná učinila v rámci zmíněné dohody o smíru. 10. Po hmotněprávní stránce soud věc hodnotil dle předpisů účinných ke dni uzavření smlouvy o úvěru. 11. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostřed