14 C 176/2024-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 22.5.2024 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 822 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23.7.2024 byli oba účastníci vyzváni, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to osobních dokladů, dopisu, bankovního reportu, smlouvou o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 27.4.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně jako úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a úroky byly ujednány ve výši 40 % z jistiny. Žalovaný měl tyto finanční prostředky hradit každý měsíc, a to nejpozději k 27dni v měsíci. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Proto došlo k zesplatnění smlouvy. Žalovaný ze smlouvy ničeho nezaplatil. Předžalobní výzva ze dne 24.1.2024 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy, žalovaný ničeho nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Je tedy zřejmé, že mezi účastníky byla smlouva uzavřena a na základě potvrzení je zřejmé, že finanční prostředky ve výši 7 000 Kč byly žalovanému poskytnuty. Přičemž smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. V průběhu řízení se z předložených listinných důkazů žalobkyni nepodařilo prokázat, že se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Povinností úvěrující společnosti je, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru, zabývat se finančními a majetkovými poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V případě nedostatku takového posouzení úvěruschopnosti se jedná o neplatné smlouvy. I přestože zákon o spotřebitelském úvěru nedostatek posouzení úvěruschopnosti nesankcionuje absolutní neplatností s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Jedná se dle závěru soudu o absolutní neplanost smlouvy. Podle soudu v projednávaném případě, byť žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, v daném případě absentují důkazy, které by prokazovaly, že se touto úvěruschopností žalovaného vůbec úvěrující společnost zabývala a zda se jí zabývala dostačujícím způsobem, když absentují jakékoli doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného v rozhodné době před uzavřením úvěrové smlouvy. Z důvodů shora uvedených proto soud žalobě nevyhověl v celém rozsahu. Nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. V daném případě je zřejmé, že smlouva byla mezi účastníky byla řádně uzavřena, že na základě smlouvy byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho na vyplacených prostředcích žalobkyně nevrátil, shledal soud žalobu důvodnou v části neuhrazené jistiny, tedy částky ve výši 7 000 Kč vč. příslušenství, představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 24.1.2024 a přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonných úroku z prodlení od 28.1.2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále dále 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, celkem 600 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. + 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč + DPH. Dohromady náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.