14 C 191/2024-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14.3.2024 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 235,87 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6.8.2024 byli oba účastníci vyzváni, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisu z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, zákaznické karty, přehledu plateb, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, a žalovaným byla dne 12.8.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 24měsíčních splátkách po 5 840 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 26.10.2023 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný doposud uhradil pouze 41 764 Kč.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 12.8.2020 na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 65 000 Kč. Dlužnou částku měl žalovaný zaplatit v měsíčních splátkách po 5 840 Kč, splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění, celkem uhradil 41 764 Kč. Soud dále dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nelze posoudit ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrující společnost v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nepostupovala řádně a dostačujícím způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného tedy úvěrovaného. Nezabývala se řádně tím, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V případě nedostatku takového posouzení úvěruschopnosti se jedná o neplatné smlouvy. I přestože zákon o spotřebitelském úvěru nedostatek posouzení úvěruschopnosti nesankcionuje absolutní neplatností s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobě je možné vyhovět pouze částečně, co do neuhrazené jistiny ve výši 23 235,87 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení této dlužné částky vč. příslušenství představující zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána 27.10.2023, v dispozici žalovaného se ocitla nejpozději dne 30.10.2023, dnem následujícím byl žalovaný v prodlení se zaplacením zbývající neuhrazené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. To vše je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Pokud jde o zbývající nároky, těmto soud nevyhověl z důvodů shora uvedených, neboť nároky posoudil z titulu bezdůvodného obohacení a nikoli smlouvy o spotřebitelském úvěru, a proto výrokem II. žalobu zamítl.12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, soud jí nepřiznal v podstatě pouze právo na zákonné úroky z prodlení od 15.12.2022 do 30.10.2023 ve výši 15 %, proto jí přiznal plné právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 382 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 930 Kč a odměnu právní pomoci s ohledem na formulářový typ žaloby, 1 úkon po 300 Kč, celkem za 3 úkony 900 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu), dále 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH, dohromady 2 382 Kč. Tyto náklady řízení byly proto výrokem III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.