14 C 63/2024-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 1. 12. 2023 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 11 400 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 3. 2024 byla žalovaná vyzvána podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to z výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o spotřebitelském úvěru, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne 13. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy úvěrující společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 36 000 Kč měla žalovaná uhradit v šedesáti týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 20. 2. 2020. Žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy, veškerou dlužnou částku neuhradila, naposledy zaplatila 8. 4. 2021. Celkem uhradila 24 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho dalšího nezaplatila.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, nezpochybňovala v prvé řadě převzetí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč a jejich úhradu ve výši 24 600 Kč.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně. V řízení bylo sice nepochybně prokázáno, že mezi úvěrující společností, tedy právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, že na jejím základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení, jejíž aktivní legitimace je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek, však netvrdila ani neprokazovala, že si úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované. Podle zákona č. 257/2016 Sb. se úvěrující společnost musí zabývat úvěruschopností úvěrovaného, tedy zkoumat, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry. Před uzavřením úvěrové smlouvy musí zkoumat, zda úvěrovaný je schopen hradit závazky, vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k úvěruschopnosti předložila soudu pouze kartu zákazníka, nesdělovala, jaké byly finanční a majetkové poměry žalované, tedy její výdaje a příjmy, v tomto směru neposkytla soudu dostačující tvrzení, případně ani neprokazovala finanční ani majetkové poměry žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu České republiky, zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26. 2. 2019, že úvěrující společnost poskytla úvěr, aniž by dostačující způsobem zkoumala úvěruschopnost. Pro tyto nedostatky posouzení úvěruschopnosti shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, neboť se jedná o porušení základních zásad právních, na nichž spočívá právní řád České republiky. Proto soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Za této situace je zřejmé, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pokud žalovaná doposud zaplatila 24 600 Kč, ničeho žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nedluží. Soud proto žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, naopak žalované jako procesně úspěšnému účastníku řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.