17 C 129/2023-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 28 072,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas. Splatnost úvěru byla sjednána na , datum, . Žalovaná uhradila pouze částku 13 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 55 308,64 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 18 076,36 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 639,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, smluvního úroku ve výši 1 257,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 084,90 kč a poplatků za vymožení pohledávky ve výši 500 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 638,44, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 173,63 Kč, sankčního poplatku ve výši 2 250 Kč a smluvního úroku ve výši 5 193,74 Kč, kdy žalobkyně požaduje toliko nesplacenou jistinu, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Dále již žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, a to ani po výzvě před podáním žaloby ze dne , datum, .2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a k nim předložila důkazy týkající se prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru. K tomuto pak žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla ověřována prostřednictvím listin prokazujících příjem a výdaje žalované. Konkrétní listiny, a to oznámení o výši vypláceného důchodu Českou správou sociálního zabezpečení a platební doklad SIPO předložila soudu s uvedením, že takto byla bonita klienta dostatečně ověřena.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Účastníci řízení na základě tvrzeních uvedených v žalobě a na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě níže jmenovaných listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva (smlouva č. , hodnota, včetně předpisu splátek a standardních informací o spotřebitelském úvěru) a téhož dne byly žalované předány finanční prostředky v hotovosti ve výši 25 000 Kč, a to v místě jejího bydliště. Z této částky žalovaná dosud právní předchůdkyni vrátila částku 13 700 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované a to tak, že výši příjmu ověřil z výše invalidního důchodu třetího stupně ve výši 11 831 Kč, ze kterého je prováděna srážka ve výši 1 542 Kč. Další výdaje v celkové výši 3 550 Kč ověřila žalobkyně z dokladů o zaplacení elektřiny, plynu, nájmu a kabelové TV. (Oznámení ČSSZ ze dne , datum, , Platební doklad SIPO-HOTOVOST na měsíc duben , Anonymizováno, ). Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem (Žádost o úvěr ze dne , datum, ). Žalovaná tak dosud dluží žalobkyni částky tak, jak požaduje žalobkyně a jak jsou rozepsány v bodě 1. tohoto odůvodnění a současně také ve výroku I. tohoto rozsudku. Ke dni , datum, byly uvedené pohledávky postoupeny na žalobkyni o čemž byla žalovaná písemně informována. (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a , datum, ). O úhradu dlužné částky byla žalovaná písemně upomínána. (Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní výzva ze dne , datum, včetně podacího archu)6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o smluvním úroku, poplatku za sjednání úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že tyto poplatky neměly jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Úroky z půjčky ve výši 21 480 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 25 000 Kč představuje přes 85 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky nepřiměřeně vysoké, dalece přesahující průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky poskytované spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky pro jeho nepřiměřenou výši jako úroky sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatná a žalobkyni právo na úhradu těchto poplatků nevzniklo. Přitom podle § 576 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o podnikatelském úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jinými slovy lze neplatnou část smlouvy oddělit jen tehdy, pokud by strana právně jednala i bez ohledu na tuto neplatnou část. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o podnikatelském úvěru neuzavřel. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o podnikatelském úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o podnikatelském úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne , datum, žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 13 700 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 11 300 Kč. Žalovaná byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne , datum, , který jí byl doručován dne , datum, prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději