17 C 137/2023-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, převodem na bankovní účet žalovaného v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 17 500 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 5 000 Kč. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit sankci ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, kdy vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je v prodlení s 5 splátkami, požaduje rovněž žalobkyně jednorázovou sankci ve výši 2 500 Kč. Dluh žalovaného se stal splatným nejpozději dne splatnosti poslední předepsané splátky, tj. dnem , datum, , od , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení. Jelikož se jedná o podnikatelský úvěr, nebyla žalobkyní zkoumána a posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě tvrzeních uvedených v žalobě a na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, hodnota, , souhlas se zpracováním osobních údajů), na jejímž základě smlouvu nazvanou jako smlouva o podnikatelském úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč na účet v den uzavření smlouvy (potvrzení o provedené platbě, payments info) a žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, kdy doba čerpání měla činit 70 dní (250 Kč x 70 dní). V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil toliko částku 5 000 Kč. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost podání žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně podacího lístku) Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, podepsána písemná smlouva o podnikatelském úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které měla vzniknout žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky v jeho prospěch a na jeho žádost ve výši 25 000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně na svůj účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit žalobkyni celkem částku 42 500 Kč, z toho 25 000 Kč jako samotný úvěr a částku 17 500 Kč jako poplatek za sjednání úvěru, a to formou 5 měsíčních splátek po 8 500 Kč. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 o. z.11. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatku za sjednání úvěru sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Žalobkyně smlouvu o půjčce uzavíral jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 17 500 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 25 000 Kč na dobu 5 měsíců představuje 70 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, dalece přesahující průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky podnikatelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle § 576 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o podnikatelském úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jinými slovy lze neplatnou část smlouvy oddělit jen tehdy, pokud by strana právně jednala i bez ohledu na tuto neplatnou část. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o podnikatelském úvěru neuzavřel. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o podnikatelském úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o podnikatelském úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne , datum, žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 5 000 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 20 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne , datum, , který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději , datum, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uvedená v předmětné výzvě uplynula , datum, . Soud vyhodnotil třídenní lhůtu k plnění jako dostatečnou, když šlo o plnění formou bankovního převodu na účet. Žalovaný se proto dostala do prodlení s vrácení