19 C 99/2024-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 420 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla dne , datum, žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 9000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne 7. 4. 2023 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Nárok žalobkyně tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši 9000 Kč, z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 420 Kč, celkem 12 420 Kč spolu s úrokem z prodlení od 8. 4. 2023. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – , právnická osoba, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 5. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce č. , hodnota, rámcové smlouvy, potvrzení o provedené platbě, Realizační smlouva o postoupení pohledávek, sdělení , Anonymizováno, ze dne 7. 5. 2024, které si vyžádal soud, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané: podle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit do 7. 4. 2023 a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek ve výši 3 420 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Na základě jakých skutečností, případně jakých dokladů byla tato úvěruschopnost žalovaného zkoumána a případně s jakým výsledkem, žalobkyně ani přes výzvu soudu ze dne 18. 4. 2024 tato žalobní tvrzení nedoplnila. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce ke dni , datum, zkoumala. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – , právnická osoba, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 5. 2023. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.5. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovanému byla na jeho účet číslo , č. účtu, připsána dne , datum, částka ve výši 9 000 Kč, jak vyplývá ze sdělení , Anonymizováno6. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, a dne , datum, byly na účet žalovaného zaslány prostředky právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 9 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni ničeho, ač se ve smlouvě zavázal, že tyto prostředky vrátí společně s poplatkem ve výši 3 420 Kč nejpozději do 7. 4. 2023. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala úvěruschopnost žalovaného vrátit ve lhůtě 1 měsíce částku v součtu 12 420 Kč. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení právní předchůdkyně žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když tato žalobní tvrzení (o tom, že právní předchůdkyně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného nebyla prokázána). Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o zápůjčce, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání toho, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2