41 C 10/2024-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 27. 2. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 7. 5. 2023. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2.500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 35.000 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 35.000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 50.000 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobce následně provedl lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobce služeb společnosti [právnická osoba], která disponuje licencí AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výši úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 27. 2. 2023 na bankovní účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od [právnická osoba] s.r.o., případně z výpisu z bankovního účtu žalobce, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 8. 9. 2023, výzva k plnění byla zaslána dne 8. 9. 2023. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Z listiny označené jako Smlouva o podnikatelském úvěru soud zjistil, že dne 27. 2. 2023 uzavřel žalobce s žalovaným jako podnikatelem prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla částka 50.000 Kč. Výpisem z účtu a potvrzením o provedené platbě žalobce prokázal, že byla žalovanému částka 50.000 Kč skutečně poskytnuta. Nárok na smluvené poplatky a smluvní pokutu prokázal žalobce Smlouvou. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný poskytnuté prostředky žalobci nevrátil a před podáním žaloby byl vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky. 4. Všechny shora provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru, na podkladě které žalobce poskytl žalovanému jako podnikateli úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35.000 Kč do 7. 5. 2023. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, vyzval žalobce po datu splatnosti žalovaného k úhradě dlužné jistiny 50.000 Kč, poplatku 35.000 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 15% ročně, a to ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb. Nárok na smluvní pokutu vyplývá ze smluvních ujednání a § 2048 občanského zákoníku. 9. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal tuto náhradu vůči žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.500 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby á 4.620 Kč za úkon dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb. (předžalobní výzva, převzetí a příprava věci a sepis žaloby), třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. a 21% DPH ze všech těchto částek vyjma soudního poplatku. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.