108 C 4/2025-62 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 44 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 18. 1. 2022 do zaplacení a v kapitalizované výši 2 220,29 Kč, úroku ve výši 62,08 % ročně za dobu od 19. 10. 2023 do 21. 11. 2023 z částky 44 995,48 Kč, od 22. 11. 2023 do 17. 1. 2024 z částky 41 695,48 Kč a od 18. 1. 2024 do 20. 2. 2024 z částky 40 695,48 Kč, ve výši 15 % ročně z částky 40 695,48 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 163 526 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 62,08 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 236 Kč počínaje měsícem září 2022. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalovaného. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil pouze částku 32 360 Kč v deseti splátkách. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč (5 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky dne 25. 9. 2023 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 54 001,48 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný po zesplatnění uhradil celkem 14 100 Kč. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny 40 695,48, nákladů na vymáhání ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 21 324,40 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 2 495 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne , datum, , oznámením o schválení z 30. 8. 2022 úvěru včetně splátkového kalendáře, hodnocením klienta, kartou klienta, oznámením o zesplatnění ze dne 25. 9. 2023 včetně dodejky, výzvou k zaplacení ze dne 19. 4. 2022, potvrzením o platbě ze dne 11. 6. 2021 a 12. 7. 2021, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 29. 8. 2022, výpisem záznamu registru Solus, detailem plateb ze dne 19. 7. a 19. 8. 2022, výplatním páskem žalovaného za červen 2022, předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024 včetně poštovního podacího archu a výpisem z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 6. do 31. 8. 2022 ze dne 15. 10. 2021.4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 62,08 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 236 Kč, splatných vždy 22. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil 32 360 Kč v deseti splátkách a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 25. 9. 2023 a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaný však po zesplatnění uhradil částku 14 100 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání.5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době v červnu až srpnu 2022 činila 15 815 Kč čistého měsíčně, jak vyplývá z výplatního lístku a potvrzení o platbách za dané měsíce. Výdaje žalovaného (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím a žalobkyně vycházela z životního minima a sdělení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí 4 282 Kč měsíčně.6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda, kdežto výdaje žalovaného blíže nezjišťovala a ničím neověřovala. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 46 460 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 3 540 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 1. 7. 2024, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 3 540 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 3 540 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.13. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.