13 C 169/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 55 978,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 73 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit, a to v denních splátkách splatných od 30. 5. 2024. Konec kreditového rámce měl nastat 21. 10. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen v celkové výši 50 130 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně proto úvěrovou smlouvu dne 29. 1. 2025 vypověděla. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru, který neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny ve výši 27 873,10 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 2,58 Kč, smluvního úroku ve výši 27 907,17 Kč a poplatku za službu „, právnická osoba, ve výši 141,25 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 54,66 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dluhu.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila vyhodnocením informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, nahlédnutím do veřejných rejstříků a nebankovních databází, jako i kontrolou poskytnutého výpisu z účtu. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalovaného činil 31 206 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 45 946,46 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 22 256,90 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 4. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční prostředky v celkové výši 50 130 Kč, a to čtyřmi bezhotovostními převody na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, VOP, potvrzení o autorizaci totožnosti, potvrzení o provedených platbách). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v denních splátkách, jejichž výše měla být určena dle VOP. Předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný žije společné domácnosti s jednou další osobou, jeho čistý měsíční příjem činí 31 206 Kč a pravidelně vynakládá 5000 Kč na jiné půjčky, 4 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na další nezbytné výdaje a 2 000 Kč na zbytné výdaje. Žalobkyně následně vypočetla minimální výdaje žalovaného částkou 8 505 Kč, přičemž dospěla k závěru, že jeho disponibilní příjem činí 19 400 Kč měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný dále žalobkyni doložil výpis z běžného účtu za období od 4. 2. 2024 do 30. 4. 2024, z něhož vyplývá, že žalovaný měl pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, . ve výši 27 780 Kč až 34 386 Kč. Ve výpisu z účtu nejsou zachyceny prakticky žádné běžné výdaje (bydlení, běžné nákupy apod.), naproti tomu z něj vyplývá, že žalovaný v posuzovaném období prakticky veškeré své prostředky utrácel za loterie či kurzovní sázení. Zůstatek na účtu na počátku posuzovaného období činil 0 Kč a na jeho konci -990,83 Kč (výpis z účtu). Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 45 946,46 Kč.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, uvedené samotným žalovaným, aniž by tyto řádně ověřila. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, a pokud by jeho obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaný veškeré své příjmy spotřebovává, aniž by mu na účtu zůstávala jakákoliv finanční rezerva. Naprostou většinu výdajů žalovaného přitom tvořily platby ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení, tedy za aktivity, které lze z hlediska úvěruschopnosti spotřebitele považovat za vysoce rizikové. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 130 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 45 946,46 Kč. Pokud žalobkyně platby žalovaného započetla na jiné nároky než na jistinu úvěru, soud k těmto zápočtům nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na jakékoliv plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut. Celou žalovaným uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rozsahu rozdílu výše uvedených částek, tedy co do částky 4 183,54 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.13. Žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky dopisem ze dne 21. 5. 2025, který mu byl téhož dne odeslán prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. 26. 5. 2025, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula 29. 5. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,50 % ročně od 30. 5. 2025 do zaplacení. Pokud žalobkyně nárokovala úrok z prodlení již od 30. 1. 2025, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, neboť doručení výpovědi úvěrové smlouvy (formou e-mailu) žalobkyně neprokázala.14. Lhůta ke splnění dluhu činí tři dny od právní moci rozsudku (160 odst. 1 o. s. ř.)15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně d