13 C 233/2025-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 739,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 22 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit, a to v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl žalovanému vyplacen v celkové výši 5 500 Kč, a to ve dvou platbách na bankovní účet. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně proto úvěrovou smlouvu dne vypověděla. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru, který neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny ve výši 5 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč a smluvního úroku ve výši 6 996,04 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 133,60 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dluhu.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila vyhodnocením informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, nahlédnutím do veřejných rejstříků a nebankovních databází, jako i kontrolou poskytnutého výpisu z účtu. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalovaného činil 17 267 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 10. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 5 500 Kč, a to dvěma bezhotovostními převody na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, VOP, potvrzení o autorizaci totožnosti, potvrzení o provedených platbách). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v denních splátkách, jejichž výše měla být určena dle VOP. Předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný žije společné domácnosti s dvěma dalšími osobami, jeho čistý měsíční příjem činí 17 267 Kč a pravidelně vynakládá 1 000 Kč na jiné půjčky, 10 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na další nezbytné výdaje a 6 000 Kč na zbytné výdaje. Žalobkyně následně vypočetla minimální výdaje žalovaného částkou 8 770 Kč, přičemž dospěla k závěru, že jeho disponibilní příjem činí 7 400 Kč měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný dále žalobkyni doložil výpis z běžného účtu za období od 21. 12. 2023 do 7. 10. 2024, z něhož vyplývá, že žalovaný měl v období tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy pouze příjem z dávek nemocenského pojištění ve výši 8 262 Kč až 13 060 Kč. Poslední mzda mu byla vyplacena 15. 3. 2024 (tedy více než půl roku před uzavřením úvěrové smlouvy) ve výši 14 019 Kč. Ve výpisu z účtu je zachyceno větší množství plateb za loterie či kurzovní sázení. Zůstatek na účtu na počátku posuzovaného období činil 0 Kč a na jeho konci -11,64 Kč (výpis z účtu). Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, uvedené samotným žalovaným, aniž by tyto řádně ověřila. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, a pokud by jeho obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, jednak, že deklarovaný příjem žalovaného neodpovídá skutečnosti a současně, že žalovaný veškeré své příjmy spotřebovává, aniž by mu na účtu zůstávala jakákoliv finanční rezerva. Navíc, žalobkyně nereflektovala ani platby ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení, tedy za aktivity, které lze z hlediska úvěruschopnosti spotřebitele považovat za vysoce rizikové. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 500 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. Co do jistiny úvěru proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.13. Žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky dopisem ze dne 19. 6. 2025, který mu byl téhož dne odeslán prostřednictvím , právnická osoba, . Při řádném doručování by se zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. 24. 6. 2025, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula 27. 6. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,50 % ročně od 28. 6. 2025 do zaplacení. Pokud žalobkyně nárokovala úrok z prodlení již od 11. 2. 2025, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, neboť doručení výpovědi úvěrové smlouvy (formou e-mailu) žalobkyně neprokázala.14. Lhůta ke splnění dluhu činí tři dny od právní moci rozsudku (160 odst. 1 o. s. ř.)15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 739,09 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 43 % a ve zbývajícím rozsahu (57 %) byl úspěšný žalovaný. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak,