14 C 184/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 23. 5. 2025 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky ve výši 14 110 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení.4. Soud ve věci nařídil jednání dne 10. 11. 2025, žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavili, právní zástupce žalobkyně se omluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků a právního zástupce žalobkyně.5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvu o spotřebitelském úvěru, předsmluvním formulářem, Všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o platbě, upomínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 18. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za ověření SMS kódu, na základě této smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 180 Kč. Současně se zavázal uhradit úvěrující společnosti poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč. Smluvně byla rovněž upravena povinnost úhrady poplatku ve výši 700 Kč za administraci prodlení. Žalovaný byl v prodlení opakovaně, na SMS upomínky, emailové zprávy ani písemné upomínky nereagoval. Smluvní pokuta byla ujednána pro případ prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla předmětná pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, , následně smlouvu o postoupení pohledávek na společnost , právnická osoba, . a z této smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2024 na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávek. Předžalobní výzva je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval předložené listinné důkazy, nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy, ani čerpání finančních prostředků ve výši 6 000 Kč, stejně jako to, že něčeho doposud nezaplatil a na upomínky nereagoval. Předžalobní výzva je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze všech smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že by se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného.8. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 8. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. V projednávaném případě posoudil soud nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dovodil, že s ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru shledat jako absolutně neplatnou. Za této situace soud nároky účastníků vypořádal ve smyslu ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v průběhu řízení ani netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně, zabývala úvěruschopností, porušila příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tento nedostatek vede k absolutní neplatnosti smlouvy, k čemuž soud v řízení přihlíží i bez návrhu. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tito nepochybně chtěli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a na tomto základě byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval. Soud má tedy za to, že žalobkyně má právo na zaplacení neuhrazené jistiny, tedy vyčerpaných finančních prostředků ve výši 6 000 Kč, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu má žalobkyně právo pouze na neuhrazenou jistinu ve výši 6 000 Kč, nikoliv na příslušenství představující zákonné úroky z prodlení, neboť až v řízení vyvolaném žalobou ze dne 23. 5. 2025 soud zkoumá schopnosti a možnosti žalovaného hradit, nejedná se tedy o splatnou pohledávku, ale o zvláštní případ vypořádání nároků mezi úvěrující společností a úvěrovaným pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatku posouzení úvěruschopnosti ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že nárok byl posouzen dle zákona o spotřebitelském úvěru podle principů vypořádání vzájemných nároků z neplatné smlouvy, nikoliv podle občanského zákona č. 89/2012 Sb. ani podle principu bezdůvodného obohacení, respektive pravidel upravující smlouvu o spotřebitelském úvěru § 2395 odst. 1 o. s. ř., nemá žalobkyně právo ani na úroky, ani na smluvní pokutu, respektive poplatky. Z tohoto důvodu soud výrokem II žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.15. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěch je srovnatelný s procesním neúspěchem a za této situace, kdy žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo výrokem III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.