14 C 209/2025-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 022,84 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání dne 24. 11. 2025, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně, žalovaný ani jeho opatrovník nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, právního zástupce žalobkyně a opatrovníka žalovaného.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvu o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání a potvrzením o úplatě.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 2. 10. 2006 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti s tím, že žalovaný finanční prostředky úvěrující společnosti vrátí se splatností do 1. 10. 2007, žalovaný se ocitl v prodlení, splátky nehradil řádně a včas, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 10. 2024 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní věc žalovaný ničeho nezaplatil.6. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2016, je zastoupen opatrovníkem, omezení svéprávnosti bylo pravomocně prodlouženo.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč a dovodil, že nárok žalobkyně není důvodný. Žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavili, vzdali se dobrovolně poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud ve věci dovodil nedostatečná tvrzení a důkazy, neunesení břemene tvrzení a důkazní a na tomto základě žalobu zamítl. Podle soudu ze žaloby a z uplatněných skutkových tvrzení není vůbec zřejmé, kolik doposud žalovaný na nároky vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 10. 2006 uhradil. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla skutečně smlouva o půjčce dne 2. 10. 2006 uzavřena. Není sporu o tom, že na základě smlouvy o půjčce byly v hotovosti vyplaceny finanční prostředky. Z žaloby, ani z dalších tvrzení žalobkyně však není zřejmé, kolik doposud žalovaný na všechny nároky vyplývající ze smlouvy o půjčce uhradil, když ze žaloby je zřejmé, že na jistině se žalobkyně domáhá pouze částky 13 022,84 Kč, nepochybně žalovaný část splátek zaplatil. Není zřejmé ani jakým způsobem a zda vůbec se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalovaného. I přesto, že se jedná o smlouvu před účinností zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., považuje zdejší soud posouzení úvěruschopnosti za základní zásadu a princip občanského práva uplatnitelný i před účinností zákona o spotřebitelském úvěru, a proto se soud i pro případ takových smluv otázkou úvěruschopnosti zabývá. V neposlední řadě má soud pochybnosti o platnosti smlouvy, neboť z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 P 556/2010 vyplývá, že žalovaný byl od 7. 9. 2010 zbaven způsobilosti k právním úkonům, aktuálně je omezen na svéprávnosti, je zastoupen opatrovníkem, prostřednictvím kterého jedná. Není tedy zřejmé, zda byl schopen dovodit právní následky uzavření smlouvy a pochopit smysl takového právního jednání, smysl a povinnost splátek, vzhledem k tomu, že je dlouhodobě omezen na svéprávnosti a jedná prostřednictvím opatrovníka. Všechny tyto významné skutečnosti žalobkyně pominula, nezabývala se tím a ani netvrdila, soud proto nemohl žalobě vyhovět a žalobu v celém rozsahu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný byl zcela procesně úspěšný, dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Naopak žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, bylo proto výrokem II rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.