14 C 220/2025-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 17. 7. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 582 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 8. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek, rámcové smlouvy, dodatku ke smlouvě, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 11. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy úvěrující společnost vyplatila žalovanému úvěr v celkové výši 14 000 Kč, a to v opakovaných platbách po 5 000 Kč, dne 11. 2. 2024 částku 600 Kč, dne 11. 2. 2024 částku 24 000 Kč, dne 12. 2. 2024 částku 2 500 Kč, dne 17. 2. 2024 částku 800 Kč, dne 18. 2. 2024 částku 700 Kč, dne 21. 2. 2024 částku 1 300 Kč, dne 21. 2. 2024 částku 600 Kč, dne 22. 2. 2024 částku 600 Kč, dne 22. 2. 2024 částku 900 Kč dne 22. 2. 2024. Vše bezhotovostně, na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, žalovaný splátky nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení, na prodlení byl opakovaně upomínán, pro opakované porušení smluvních podmínek právní předchůdce žalobkyně úvěr se zesplatnila dle článku III odst. 2 smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, před uzavřením úvěrové smlouvy se úvěrující společnost nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyně. Žalovaný ničeho nezaplatil, na jistině dluží 14 000 Kč. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se v průběhu řízení k žalobě nevyjádřil, nezpochybňoval věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, vyplacení finančních prostředků, ani vyčíslený dluh na jistině ve výši 14 000 Kč. Souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě posoudil soud nárok žalobkyně po zjištění skutkového stavu věci a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. V prvé řadě soud dovodil, že byť mezi právním předchůdcem žalobkyně-úvěrující společností , právnická osoba, a žalovaným byla nepochybně uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, a to ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, s ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti nelze nárok posoudit z této smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Soud má za to, že úvěrující společnost porušila základní povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tedy řádně a dostačujícím způsobem se zabývat úvěruschopností. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je úvěrujícím společnostem uloženo, aby zkoumaly finanční a majetkové poměry úvěrovaného, zabývaly se tím, jaké jsou jejich příjmy a výdaje a zda úvěrovaný je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně sice tvrdila, že se touto úvěruschopností zabývala, žádné právně relevantní důkazy však ke svému tvrzení nepředložila, zejména ve věci absentují příjmové a výdajové doklady, které by prokazovaly skutečné finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Za této situace pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti se soud zabýval tím, zda je možno nárok posoudit na základě jiných právních předpisů, soud dovodil s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je porušením základních zásad a principů českého právního řádu a vede k absolutní neplatnosti smlouvy, tuto absolutní neplatnost smlouvy nebylo možno dovodit z příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzhledem k tomu, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru účinném v době uzavření smlouvy vedl k relativní neplatnost a nikoli absolutní neplatnosti. Za situace, kdy žalovaný se tímto nedostatkem posouzení úvěruschopnosti v průběhu řízení nebránil, soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy z porušení základních principů a zásad občanského zákona č. 89/2012 Sb. a nároky účastníků vypořádal ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona na principu bezdůvodného obohacení. Za této situace přiznal výrokem I žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 14 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu shora uvedených ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a výrokem II žalobu zamítl. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná a částečně procesně neúspěšná, její procesní neúspěch přesahuje procesní úspěch, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.