14 C 272/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 21 106,67 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání dne 18. 11. 2025, k němuž se žalovaná nedostavila.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o úvěru, předpisem splátek, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, doklady o odeslání, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a výpisem z účtu.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 23. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejím základě úvěrující společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, úroky byly kapitalizovány ve výši 507 Kč. Strany si ujednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, splátky činily 1 800 Kč měsíčně. Celkem měla žalovaná zaplatit 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, nejpozději do 23. 3. 2024. Žalovaná splátky neplnila řádně a včas, ocitla se v prodlení, celkem zaplatila 1 350 Kč. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávek. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho dalšího nezaplatila.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení, nezpochybňovala uzavření úvěrové smlouvy, čerpání finančních prostředků ani skutečnost, že uhradila 1 350 Kč.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 8. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Soud nárok neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona, ale pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, ke kterému je oprávněn přihlížet i bez návrhu, ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . a žalovaná měli úmysl uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona. V řízení vyšlo najevo, že smlouva byla řádně uzavřena, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč byly vyplaceny a žalovaná doposud zaplatila 1 350 Kč. Byť žalobkyně tvrdila a prokazovala, že se právní předchůdce žalobkyně zabýval úvěruschopností, soud má za to, že se touto úvěruschopností nezabýval řádně a dostačujícím způsobem, neboť pokud by tak učinil, nepochybně by dospěl k závěru, že finanční a majetkové poměry žalované nejsou dobré a že není schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rozhodné době pobírala dávky státní sociální podpory, současně není prokázáno, jaké byly její další finanční a majetkové poměry, jaké byly další měsíční výdaje a náklady žalované. Za této situace se jedná nepochybně o porušení základních ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, která ukládají každé úvěrující společnosti, aby se před uzavřením úvěrové smlouvy zabývala tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, tedy zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy, k tomuto nedostatku soud v řízení přihlíží i bez návrhu. Soud tedy dovodil absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně posoudil podle příslušných ustanovení § 87 jako Lex specialis, tedy vypořádání nároků právního nástupce úvěrující společnosti a žalované, pokud na základě smlouvy byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná doposud uhradila 1 350 Kč, představuje dluh na jistině 8 650 Kč. V tomto rozsahu byla žalobkyně úspěšná a výrokem I jí soud přiznal tuto částku, avšak s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu bez příslušenství, tedy zákonných úroků z prodlení, neboť ve smyslu ustálené konstantní judikatury Nejvyššího soudu až v řízení, které je vyvoláno žalobou na zaplacení neuhrazené jistiny, případně nároku vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, je zkoumáno, zda úvěrovaný je schopen uhradit a v jakém rozsahu pohledávku vyplývající ze smlouvy, která byla zrušena v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy. Ve zbývajícím rozsahu z důvodu shora uvedených, kdy soud posoudil nárok podle zákona o spotřebitelském úvěru, a nikoliv podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemá žalobkyně právo na žádné další nároky, které vyplývají ze smlouvy a v tomto rozsahu soud výrokem II žalobě nevyhověla a žalobu zamítl.14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Bylo proto výrokem III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.