14 C 301/2025-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 24. 9. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 38 072,17 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru.2. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení.3. Soud usnesením podle § 115a o. s. ř. vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřila, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byla poučena, že nevyjádřili se ve stanovené lhůtě bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o revolvingovém úvěru, emailu, potvrzením o výplatě, doklady k posouzení úvěruschopnosti, kartou zákazníka, dokladu o příjmech, potvrzení o účtu, výzvou, předžalobní výzvou, všeobecnými obchodními podmínkami, údaji o poskytovateli, informacemi, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci. Mezi účastníky byla dne 13. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěr. Na základě smlouvy žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr až do výše 14 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit, a to prostřednictvím splátek, první splátka byla splatná 12. 9. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Úvěrující společnost se před uzavřením smlouvy zabývala úvěruschopností žalované a dovodila, že žalovaná je schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně žalované poskytla prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dohromady 17 013 Kč.6. Žalovaná doposud na závazky uhradila 42,45 Kč. Poplatek za vyplacení úvěru představuje 329,19 Kč, úroky žalobkyně vyčíslila na 19 223,29 Kč, přičemž úroky byly sjednány ve smlouvě ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranže. Žalovaná se ve smlouvě zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost, ani pravdivost předložených důkazů, tedy uzavření smlouvy a vyplacení finančních prostředků.8. Podle § 2395 občanského zákona smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. V projednávaném případě posoudil soud nárok žalobkyně po právní stránce a po zjištění skutkového stavu věci dovodil, že žaloba sice byla dána k soudu důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, ale pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, k němuž je oprávněn podle zákona o spotřebitelském úvěru přihlížet i bez návrhu, na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Byť žalobkyně tvrdila, že se úvěruschopností žalované řádně a dostačujícím způsobem zabývala, z předložených důkazů je zřejmé, že tak nečinila dostačujícím způsobem, úplně a přesvědčivě, předložené důkazy neprokazují finanční a majetkové poměry žalované v takovém rozsahu, že by byla schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Soudu nebyly předloženy výplatní lístky žalované nebo její výpisy z účtu, zcela absentují tvrzení a důkazy k výdajům žalované. Za této situace soud nárok posoudil na základě zákona o spotřebitelském úvěru a nároky mezi účastníky vypořádal podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 17 013 Kč. Žalobkyně tvrdila, že tyto finanční prostředky byly žalované na základě bezhotovostního převodu z účtu žalobkyně vyplaceny, žalovaná to v průběhu řízení nezpochybňovala. K této skutečnosti byly předloženy žalobkyní důkazy o výpisu z účtu a výplatě finančních prostředků. Výrokem I. soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 17 013 Kč představující neuhrazenou jistinu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl, nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy, neboť se nejedná o vypořádání nároků z titulu bezdůvodného obohacení podle občanského zákona č. 89/2012 Sb., ale ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, soud až v řízení vyvolaném žalobou o zaplacení nároku vyplývající ze spotřebitelského úvěru zkoumá schopnosti a možnosti úvěrovaných uhradit neuhrazenou jistinu. Za této situace si žalovaná tedy nemohla ocitnout v prodlení. Vzhledem k tomu, že se nejedná o nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nepřiznal soud žalobkyni právo na zaplacení smluvních úroků ani žádných dalších poplatků a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.15. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní neúspěch přesahuje procesní úspěch, žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.