16 C 281/2025-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, a dále úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění splátek ve výši 2 700 Kč. Celkem se tak zavázal uhradit částku 27 888 Kč nejpozději do , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: Pracovní smlouvou, ze které soud zjistil, že žalovaný byl s účinností od , datum, na dobu určitou do , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s. r.o. jako skladník, Výplatními páskami, ze kterých soud zjistil, že žalovanému byla vyplácena mzda ve výši cca 34 000 Kč měsíčně. Žádostí o úvěr ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjmy 21 464 Kč a měsíční výdaje 10 632 Kč, a to za bydlení 1 000 Kč, za dopravu a jídlo 4 250 Kč a 5 382 Kč jako splátky půjček a výživné. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dohodli na tom, že tato společnost poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění splácet v hotovosti ve výši 2 700 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný splatit, činí 27 888 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle transakční historie žalovaný žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, dosud uhradil 16 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:7. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, a dále úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění splátek ve výši 2 700 Kč. Celkem se tak zavázal uhradit částku 27 888 Kč nejpozději do , datum, . Žalovaný dosud uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 16 000 Kč.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, k tomu žalobkyně uvedla, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši cca 21 000 Kč a měsíční výdaje ve výši cca 10 600 Kč, neměl vyživovací povinnosti, byl svobodný a bydlel u rodičů. Příjmy žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Pokud jde o výdaje žalovaného, nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně zjišťovala, n