8 C 166/2025-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 540,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 3. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel finanční prostředky ve výši 15 540,94 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu ve lhůtě do 7. 3. 2024. Žalovaný nezaplatil na svůj závazek ničeho a pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. Poskytovatel úvěru posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, a dle informací zjištěných lustrací veřejně dostupných databází.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne , datum, , platebních informací k variabilnímu symbolu , var. symbol, , výpis z účtu č. , č. účtu, za dobu od 1. 11. 2023 do 31. 3. 2024, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne 23. 6. 2024. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého , Anonymizováno, . jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně do jednoho roku ve splátkách v minimální výši 13 % ze splatné částky minimálně 1 000 Kč. Svůj závazek žalovaný nesplnil a nezaplatil ničeho a úvěrující postoupil tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 23. 6. 2024.4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Úvěrující však zkoumal pouze doložené příjmy a deklarované, tedy neověřené výdaje. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 23. 6. 2024, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 26. 6. 2024 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 29. 6. 2024. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu 28 %, představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), jeden úkon v sazbě 400 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 1 000 Kč činí celkem 2 573 Kč. 28 % nákladů tedy představuje 720 Kč.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když sazba soudního poplatku činí 1 000 Kč a soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč.