8 C 171/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 938,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 29. 1. 2025 do zaplacení z částky 11 650,45 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za sjednání úvěru v pravidelných denních splátkách dle smluvních ujednání. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas, uhradil dne 26. 8. 2024 částku 19,90 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 31,80 Kč. Dluží částku 24 945,36 Kč představující jistinu ve výši 11 448,27 Kč, poplatek ve výši 202,18 Kč a smluvní úrok ve výši 13 287,95 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně nahlédnutím do příslušných registrů a vycházela z informací žalovaného, výpisu z účtu žalovaného a jeho výplatních pásků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní a vyžádaných soudem na návrh žalobkyně, a to výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného včetně jeho identifikovaných příjmů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výzvy k úhradě dluhu z 28. 1. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby z 21. 5. 2025 včetně podacího lístku a výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za dobu od 1. 6. do 31. 10. 2024 vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, distančním způsobem smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 11 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 0,983 % denně a sjednané poplatky ve výši 1,99 % čerpané částky v denních či doporučených měsíčních splátkách do 18. 1. 2026. Žalovaný dne 26. 8. 2024 zaplatil na úvěr 3 421 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 4 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z jeho bankovního účtu. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 11 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z ověřených informací žalovaného o jeho příjmech a z vypočítaných minimálních výdajů bez bližšího ověření. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč. Žalovaný dosud vrátil 7 421 Kč, proto je povinen žalobkyni vrátit 4 079 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 5. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 24. 5. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 27. 5. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 28. 5. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. V projednávané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, proto soud zavázal žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 250 Kč, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem ve výši 1 248 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 998 Kč.