8 C 281/2025-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 34 663 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 877,63 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a za dobu do 28. 4. 2025 v kapitalizované výši 6 692,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 877,63 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a za dobu do 28. 4. 2025 v kapitalizované výši 4 559,11 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 28 259 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 351,85 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 645,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 363,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 351,85 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, se sídlem v Praze, dne 21. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 26 050 Kč (úroková sazba 15 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 513 Kč. Celkovou částku 34 063 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 pravidelných týdenních splátkách po 2 670 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 29 400 Kč a dluží částku 34 663 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 20 877,63 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 13 785,37 Kč. Dne 4. 9. 2021 byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 26 050 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 513 Kč. Celkovou částku 37 159 Kč se zavázal uhradit v 24 pravidelných týdenních splátkách po 2 799 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 4. 9. 2023. Žalovaný uhradil pouze částku 38 900 Kč a dluží částku 28 259 Kč, která sestává z dlužné jistiny 17 351,85 Kč a poplatků ve výši 10 907,15 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2021 a 4. 9. 2021, zákaznickou kartou žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, výzvou k úhradě ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 11. 2021 a 4. 9. 2021 dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které , právnická osoba, na základě každé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky vždy ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal v obou případech vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 26 050 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 513 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 670 Kč, počínaje pátým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2021 zaměstnancem, jeho příjem představoval měsíční mzdu v průměrné výši 8 125 Kč a v případě druhého závazku 10 294 Kč, ověřované v jednom případě výplatními páskami a ve druhém výpisy z účtu. Celkové výdaje měly činit v roce 2021 dle zákaznické karty ze 4. 9. 2021 pouze 1 000 Kč měsíčně a dle zákaznické karty z 21. 11. 2021 - 3 000 Kč měsíčně, přičemž v té době již splácel na úvěr 2 800 Kč. Žalovaný splatil na úvěr poskytnutý dle smlouvy z 4. 9. 2021 částku 29 400 a dle smlouvy z 21. 11. 2021 - 38 900 Kč. V předžalobní výzvě byl vyzván k úhradě dluhu do 13. 8. 2025.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka, a to vždy ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Poskytovatel úvěru vyhodnotil žalovaného jako úvěruschopného. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalovaného a spokojil se s jeho tvrzením o osobních výdajích ve výši 1 000 Kč měsíčně respektive 3 000 Kč měsíčně, před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné.9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 21. 11. 2021 žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 29 400 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 600 Kč. Dle smlouvy ze dne 4. 9. 2021 obdržel žalovaný částku 30 000 Kč a dosud vrátil částku 38 900 Kč, tedy částku vyšší, tedy nemá na tento úvěr již co vracet. Žalovaný byl vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne 29. 7. 2025 do 13. 8. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 600 Kč následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 14. 8. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a III.).10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2 518 Kč a sazba poplatku činí 3 147 Kč byla žalobkyně vyzván