11 C 198/2025-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 9. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 10 000 Kč se lhůtou splatnosti 16. 2. 2025. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatek za poskytnutí ve výši 7 000 Kč v pravidelných 5 splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek s verifikační platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, neuhradil ničeho, a proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a vyúčtovala i smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani odeslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 8. 2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 16. 8. 2025 do datové schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 9. 12. 2024, potvrzením o provedené platbě ze dne 9. 12. 2024, potvrzením o provedení verifikační platby a předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2024 smlouvu nazvanou jako smlouva o podnikatelském úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání v souhrnné výši 17 000 Kč (5 x 3 400 Kč), přičemž 10 000 Kč připadá na jistinu úvěru a 7 000 Kč poplatek za poskytnutí úvěru. Splatnost byla sjednána v délce 70 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný neuhradil ničeho, proto žalobkyně vyúčtovala i smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a s ohledem na konečnou splatnost úvěru 16. 2. 2025 požadovala zákonné příslušenství ode dne následujícího. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky dne 28. 6. 2025, kde byl vyzván k plnění se lhůtou 3 dny ode dne doručení.5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným byla 9. 12. 2024 podepsána prostředky komunikace na dálku písemná smlouva o podnikatelském úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které měla vzniknout žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky v jeho prospěch a na jeho žádost ve výši 10 000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit žalobkyni celkem částku 17 000 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotný úvěr a částku 7 000 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 5 splátek opakujících se každých 14 dní po 3 400 Kč. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 o. z.11. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku za poskytnuté úvěru sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně smlouvu o podnikatelském úvěru uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování úvěrů a je zřejmé, že podnikání bylo založeno za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání poskytnutých peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 7 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 10 000 Kč na dobu 70 dnů představuje 70 % celé jistiny půjčky, resp. sjednaný úrok odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 % z jistiny a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně krát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky podnikatelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku (odměny za poskytnutí úvěru) ani smluvní pokuty nevzniklo. Přitom podle § 576 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o podnikatelském úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jinými slovy lze neplatnou část smlouvy oddělit jen tehdy, pokud by strana právně jednala i bez ohledu na tuto neplatnou část. Žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a je tudíž zcela zřejmé, že žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o podnikatelském úvěru neuzavřela. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o podnikatelském úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o podnikatelském úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 9. 12. 2024 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 28. 6. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 2. 7. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 7. 7. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 10 000 Kč dne 8. 7. 2025 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 vě