Okresní soud ve Frýdku-Místku 11 C 43/2026-40 – Výživné

Předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovaným 1) a 2) stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 29. 8. 2023, č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne 10. 10. 2023, ve výši 7 000 Kč měsíčně na každého žalovaného, a to ode dne podání návrhu (16. 2. 2026), když oba žalovaní již nejsou studenty střeních škol, oba již mají výuční listy a jsou schopni se sami živit2. Žalovaní se i přes opakované výzvy soudu k návrhu nevyjádřili.3. Soud ve věci usnesením ze dne 27. 4. 2026 vyzval žalobce i žalované, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 7 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 5. 5. 2026 a žalovaným 1) a 2) nejpozději dne 29. 5. 2026 vyvěšením na úřední desce soudu, když písemnost nebylo možné vhodit do schránky, přičemž ani jeden z účastníků se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že obě strany s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, a to rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 29. 8. 2023, č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne 10. 10. 2023, zprávy , právnická osoba, ve , adresa, a Střední školy , název, . Na základě těchto listin soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaní 1) a 2) v současné době nejsou studenty středních škol, přičemž žalovaná 1) přerušila studium dne 3. 11. 2025 a žalovaný k navazujícímu studiu ani nenastoupil.5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu citovaného ustanovení a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný a lze mu vyhovět. Nárok žalobce má oporu v ust. § 911 o. z. a contrario, když žalovaní 1) a 2) již ukončili přípravu na své budoucí povolání. Od té doby jsou žalovaní 1) a 2) schopni se sami živit, v důsledku čehož ze zákona zanikla vyživovací povinnost, avšak s ohledem, že žalobce datum zániku nespecifikoval, soud vyhověl žalobě a vyživovací povinnost žalobce k žalovaným stanovenou (zvýšenou) naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 29. 8. 2023, č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne 10. 10. 2023, ve výši 7 000 Kč měsíčně pro každého žalovaného od 1. 1. 2023, zrušil ode dne podání návrhu na soud, tj. od 16. 2. 2026.7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení měl sice plný úspěch žalobce, avšak dle obsahu spisu mu žádné prokazatelné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.