116 C 2/2026-48 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkem částky 124 041 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 87 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni 48 měsíčních splátek po 5 949 Kč počínaje měsícem únor 2025.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že je pravdou, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které obdržela částku 87 000 Kč, dosud uhradila 17 847 Kč. Smlouvu shledává neplatnou, neboť nebyla uzavřena předepsaným způsobem a žalobkyně neposoudila řádně její úvěruschopnost.3. Žalovaná požádala o úhradu ve splátkách v případě, že by jí soud uložil povinnost k plnění, a to ve výši 3 000 Kč měsíčně. S touto výší splátek žalobkyně souhlasila.4. Soud nařídil na den , datum, ústní jednání, u kterého provedl dokazování následujícími listinami: předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího archu, ze kterých soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 104 405 Kč a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla předána k přepravě dne , datum, . návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalované byl učiněn návrh na uzavření smlouvy, na základě které by obdržela od žalobkyně částku 87 000 Kč a žalovaná by žalobkyni vrátila částku 285 552 Kč (bez pojištění), při celkové době trvání úvěru 48 měsíců. V případě sjednaného pojištění by výše měsíční splátky činila 5 949 Kč. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 78,07 % ročně. dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy ze dne , datum, , kterým byl změněn způsob uzavírání smlouvy, a to na distanční způsob. oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru. kartou klienta, ze které soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni 17 847 Kč. oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k neprodlené úhradě částky 104 405 Kč. hodnocením klienta, ze kterého soud zjistil, že jsou v něm uvedeny osobní a majetkové údaje žalované, přičemž žalovaná uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč a s výdaji na bydlení 4 621 Kč a dalšími výdaji 4 860 Kč, přičemž disponibilní příjem je 9 519 Kč. dokladem o vyplacení úvěru, ze kterého soud zjistil, že na účet č. , číslo, byla vyplacena částka 87 000 Kč. potvrzením , právnická osoba, ., ze kterého vyplývá, že účet č. , číslo, je účtem žalované. upomínkami ze dne , datum, a , datum, , ze kterých soud nezjistil žádné relevantní údaje pro řízení.5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.7. Žalobkyně a žalovaná se dne , datum, dohodly (když žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy a žalobkyně návrh smlouvy akceptovala), že žalobkyně poskytne žalované částku 87 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 48měsíčních splátkách po 5 949 Kč. Žalovaná peněžní prostředky obdržela bezhotovostním převodem na účet. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 17 847 Kč. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 104 405 Kč a smluvní pokuty.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.16. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalované, k tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřována na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a prohlášení žalované. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč a měsíční celkové výdaje 9 481 Kč. Žalobkyně, byť poučena soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř., soudu neprokázala, že by ty