12 C 310/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 19 722 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit do 13. 5. 2024 a to včetně poplatku ve výši 4 500,08 Kč a úroku ve výši 221,92 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Z důvodu administrativního pochybení vzala žalobkyně žalobu ve svém podání ze dne 10. 12. 2025 zpět ohledně částky 3 442,95 Kč včetně úroku z prodlení z této částky. Ohledně této částky soud tedy výrokem I. řízení zastavil. Dluh nebyl žalovaným uhrazen ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, včetně dodatku, formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2025 a podacího lístku z téhož dne, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025, potvrzení o provedení transakce ze dne 1. 3. 2024 a formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení.4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal uhradit včetně poplatku a úroku do 13. 5. 2024. Svůj závazek žalovaný nesplnil a nezaplatil ničeho. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu současně s oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni.5. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně přes výzvu soudu netvrdila, že úvěrující zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená neplatná. Žalobkyně soudu sdělila, že konkrétními listinami k prokázání úvěruschopnosti žalovaného již nedisponuje.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25. 6. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 30. 6. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 3. 7. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 4. 7. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).11. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 28 % celkových nákladů. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (počítáno s již doměřeným soudím poplatkem), činí celkem 2 815 Kč. 28 % z této částky pak činí 788 Kč.12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když sazba soudního poplatku činí 1 000 Kč a soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč.