14 C 313/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 24. 9. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 383,14 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se nedostavil.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to potvrzením o platbách, oznámením o postoupení pohledávky, posouzením úvěruschopnosti, podmínkami úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, standardními informacemi úvěrů, potvrzením o odchozích platbách, dodatkem ke smlouvě, smlouvu o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, ) a žalovaným byla dne 18. 2. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 30 383,14 Kč se splatností 18. 7. 2025, před uzavřením úvěrové smlouvy se úvěrující společnost nezabývala řádně a dostačujícím způsobem úvěruschopností žalovaného. Prostředky byly poskytnuty z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, žalovaný úvěr nesplácel, na upomínky nereagoval. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2022 ve znění dodatku byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná částka představuje vyčerpané prostředky z revolvingového úvěru ve výši 30 383,14 Kč.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost, ani pravdivost předložených listinných důkazů, vyčerpanou pohledávku, převzetí finančních prostředků nezpochybňoval, k nařízenému jednání se nedostavil.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dovodil, že žaloba byla v převážném rozsahu k soudu dána důvodně. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, žalovaný uzavření smlouvy nezpochybňoval, nezpochybňoval ani převzetí finančních prostředků, tedy vyčerpání revolvingového úvěru ve výši 30 383,14 Kč, tato hodnota vyčerpaných prostředků odpovídá i transakční historii poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný finanční prostředky vyčerpal, ničeho však nevrátil, shledal soud žalobu v tomto rozsahu po právu, aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně jejich dodatků, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani na předžalobní výzvu nereagoval, ničeho nezaplatil, shledal soud žalobu po právu co do neuhrazené jistiny úvěru, nároky vypořádal ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny, tedy částky ve výši 30 383 Kč, žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, a to s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, dle které až v řízení vyvolaném žalobou o zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud zkoumá schopnosti a možnosti žalovaného. Vzhledem k absenci jakékoliv obrany soud dovodil, že žalovaný je schopen zaplatit právnímu nástupci, úvěrující společnosti vyčerpané finanční prostředky, a to do tří dnů právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobě soud nevyhověl a výrokem II ve zbytku žalobu zamítl.14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále 3 úkony právní pomoci po 400 Kč, celkem 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. + 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč + DPH. Dohromady náklady řízení představují částku 2 615 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.