14 C 315/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 4. 9. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 046 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru.2. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku.3. Soud usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku 19. 11. 2025 vyzval žalovaného podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádři-li se ve stanovené lhůtě bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, dokladu o odeslání a formuláře o spotřebitelském úvěru.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, úvěr měl být splacen nejpozději 2. 6. 2024. Předmětem úvěru byla částka ve výši 9 000 Kč, poplatky byly ujednány ve výši 3 779,70 Kč a úroky ve výši 266,30 Kč. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 byla předmětná pohledávka postoupena z úvěrující společnosti na společnost , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložení listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dovodil, že žaloba byla dána k soudu důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud nárok neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pro porušení ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. jako vzájemné vypořádání mezi úvěrující společnosti, respektive právním nástupcem a žalovaným. Soud dovodil, že nepochybně měli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný za cíl uzavřít smlouvu o úvěru podle občanského zákona č. 89/2012 Sb., neboť mezi nimi skutečně smlouva o úvěru byla uzavřena. Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky, žalovaný se zavázal finanční prostředky žalobkyni vrátit, zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a kapitalizované úroky. Aktivní legitimace žalobkyně je prokazována z obou smluv o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Úvěrující společnost uzavřela smlouvu podle zákona č. 257/2016 Sb., byla povinna podle příslušných ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumat finanční a majetkové poměry úvěrovaného, tedy to, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně ani netvrdila ani neprokazovala, že tak úvěrující společnost činila, pro porušení ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru shledal soud smlouvu absolutně neplatnou, když k tomuto nedostatku je podle zákona oprávněn přihlížet i bez návrhu. Za situace, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, vypořádal soud nároky mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vzhledem k tomu, že žalovaný skutečně obdržel finanční prostředky ve výši 9 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, ničeho nezaplatil, shledal soud v tomto rozsahu žalobu důvodnou a výrokem I žalovaného zavázala k zaplacení částky ve výši 9 000 Kč, avšak bez příslušenství, a to s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, kdy až řízení vyvolané žalobou o zaplacení úvěru se zkoumají schopnosti a možnosti žalovaného. Tento se tedy doposud nemohl ocitnout prodlení a nemá proto žalobkyně právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, ve zbývajícím rozsahu z důvodu shora uvedených soud žalobě nevyhověla a výrokem II ve zbytku žalobu zamítl.14. Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále odměnu právního zastoupení s ohledem na formulářový typ žaloby, 1 úkon po 400 Kč, celkem za 3 úkony podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu) dohromady 1 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH, dohromady 2 615 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku III je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.