16 C 339/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 48 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 33 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, vše vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, , přičemž žalovaný měl smlouvu uzavřít jako podnikatel v souvislosti s podnikatelskou činností.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, a u kterého provedl následující dokazování.4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně potvrzení o podání zásilky, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Ze sdělení České spořitelny, a.s. ze dne , datum, soud zjistil, že běžný účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a dne , datum, byla na účet připsána částka 48 000 Kč.6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 48 000 Kč se splatností 70 dnů do , datum, za poplatek ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru. Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit peněžní prostředky v 5 splátkách po 16 320 Kč, celkem 81 600 Kč. Ve smlouvě je uvedeno rodné číslo i IČ žalovaného, místo podnikání. Ve smlouvě je dále uvedeno, že se žalovanému poskytují peněžní prostředky na financování jeho podnikatelských potřeb, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu.7. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 48 000 Kč, když v předmětu smlouvy jsou uvedeny podnikatelské účely bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v 5 splátkách po 16 320 Kč, celkem 81 600 Kč do , datum, . Částka 48 000 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Bylo třeba posoudit, zda žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy v pozici jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, či v postavení spotřebitele a zda smlouva byla uzavřena platně. Spotřebitel je definován v § 419 o. z. tak, že je jím každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. 23 Cdo 1861/2010, dovodil, že má-li se jednat o závazkový obchodní vztah, musí jít o vztah mezi podnikateli, a dále musí být při vzniku tohoto závazkového vztahu zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká jejich podnikatelské činnosti. V rozsudku ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 23 Cdo 705/2017 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že pro závěr, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu je v postavení spotřebitele, je rozhodující zejména účel jednání takové osoby v tomto smluvním vztahu. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1685/2015 ze dne 29. 11. 2016 dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že „pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní.“ Ústavní soud ČR v usnesení ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. II ÚS 1176/21 uvedl, že pro určení postavení účastníka v konkrétní smlouvě není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, nýbrž je třeba zkoumat faktický stav věci. Podstatné je odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo mimo tento rámec. Ústavní soud ČR dovodil že rovněž osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v daném vztahu jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze podle Ústavního soudu ČR prokazovat pouze tím, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním číslem podnikatele, ani tím že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení „podnikatelské účely“.16. Žalobkyně je subjektem poskytující spotřebitelské úvěry. Smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je nazvána smlouvou o podnikatelském úvěru, žalovaný je v ní označen rodným číslem, adresou místa podnikání a identifikačním číslem. Ve smlouvě je uvedeno, že se jedná o poskytnutí peněžních prostředků na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Blíže nebyl podnikatelský účel, na který byly žalovanému peněžní prostředky ze strany žalobkyně poskytovány, specifikován. S ohledem na shora citovanou judikaturu, kdy pouhé označení smluvní strany jako podnikatele ani údaj, že peněžní prostředky jsou poskytovány pro podnikatelské účely, nepostačuje k prokázání tvrzení, že konkrétní smlouva byla uzavírána mezi podnikateli v rámci podnikatelské činnosti. Účel, pro který byly peněžní prostředky poskytnuty, nebyl ve smlouvě konkretizován, smlouva byla vyhotovená ve standardizované podobě, jedná se o formulářovou smlouvu v této podobě uzavíranou i s dalšími osobami, což je soudu známo z úřední činnosti, kdy i v jiných soudních řízeních žalobkyně tvrdí, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli a „podnikatelský účel“ je i v těchto jiných smlouvách popsán zcela identicky. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru se nijak nezajímala o to, v jaké oblasti žalovaný podniká a pro jaké účely žádá úvěr poskytnout. Ve smlouvě je žalovaný označen i rodným číslem. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na jeho osobní, nikoli podnikatelský účet. Žalobkyně neprokazovala, že žalovaný při uzavírání smlouvy jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Za situace, kdy tvrzení žalobkyně, že se jedná o podnikatelský úvěr, je opíráno pouze o formulaci smlouvy a o označení žalovaného ve smlouvě identifikačním číslem a místem podnikání, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že se jedná o podnikatelský úvěr, tedy že by žalovaný při jeho uzavírání vystupoval jako podnikatel v rámci své podnika