18 C 27/2025-35 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 13 000 Kč, spolu s příslušenstvím (původně žalováno na zaplacení částky 27 504 Kč s příslušenstvím, avšak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, což soud reflektoval v usnesení o částečném zastavení řízení čl. 21).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas.3. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly Informace o úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaný uzavřeli dne 6. 6. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný obdržel uvedenou částku. Z Předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, zároveň mu oznámil, že došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což má soud dále za prokázáno ze Smluv o postoupení pohledávek (uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně společností , právnická osoba, a žalobkyní), ve spojení s Přehledy postupovaných pohledávek. Z Poštovního podacího archu ze dne 22. 7. 2025 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalovanému téhož dne odeslána. Z Přehledů upomínek soud zjistil, že byl žalovaný opakovaně upomínán k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho žalobkyni, ani její právní předchůdkyni neuhradil, proto po něm žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 8 000 Kč, a to po učiněném částečném zpětvzetí žaloby, jak již bylo popsáno v bodě 1. tohoto rozsudku.4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly Informace o úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaný uzavřeli dne 11. 8. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný obdržel uvedenou částku. Z Přehledu upomínek má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, že došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což má soud dále za prokázáno ze Smluv o postoupení pohledávek (uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně společností , právnická osoba, a žalobkyní), ve spojení s Přehledy postupovaných pohledávek. Žalovaný ničeho žalobkyni, ani její právní předchůdkyni neuhradil, proto po něm žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 5 000 Kč, a to po učiněném částečném zpětvzetí žaloby, jak již bylo popsáno v bodě 1. tohoto rozsudku.5. Ve vztahu k oběma předmětným smlouvám (viz předchozí dva body) žalobkyně uvedla v rámci vyjádření k žalobě, že nemá k dispozici doklady k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, není schopna proto doložit, zda a jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumána, požadovala tudíž toliko vydání bezdůvodného obohacení spočívající ve vydání poskytnuté částky žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, v tomto smyslu učinila částečné zpětvzetí žaloby (čl. 21).6. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy, na základě první žalovaný obdržel částku 8 000 Kč a na základě druhé částku 5 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho ani právní předchůdkyni žalobkyně, ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena.7. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil oba smluvní vztahy žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě OZ i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“).8. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.9. V daném případě, ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně nemá k dispozici žádné údaje ve vztahu k prokázání zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry, proto ostatně vzala žalobu částečně zpět a požadovala vydání toliko bezdůvodného obohacení spočívající ve vrácení jistin poskytnutých na základě uzavřených smluv. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, žalobkyně sama uvedla, že nedokáže doplnit údaje ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětných smluv.10. Jelikož byly obě smlouvy posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku jednak 8 000 Kč a dále 5 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, je proto povinen uvedené částky zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupena v souladu s § 1879 a násl. OZ.11. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. Nadto soud považoval za neúspěch žalobkyně částku, o kterou žalobkyně vzala žalobu zpět z výše uvedených důvodů (nemožnost doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu ke zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr). V tomto řízení měl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává, v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř.12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.13. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši dle Položky 2.2, Položky 1.1. b) Sazebníku poplatků, a to usnesením čl. 21. Následně soud aplikoval ustanovení § 6a odst. 3 a § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů, a došel k závěru, že zde žalobkyně nemá nárok na vrácení části soudního poplatku za učiněné zpětvzetí žaloby.