18 C 7/2025-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 18 001,79 Kč, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly Informace o úvěru a o žalobkyni, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil a má za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne 21. 11. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 25 900 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet. Totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ověřena prostřednictvím jeho Občanského průkazu a Autorizace ověření totožnosti přímým náhledem na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr (předložením Souboru podkladů – Výpisy z rejstříků, vyhodnocením osoby žalovaného), z nichž soud zjistil, že nahlédla do příslušných registrů a dále vycházela z informací žalovaného o jeho příjmu ve výši 20 000 Kč, ačkoli ověřila, že jeho příjem činí toliko 13 550 Kč, dále vycházela z informace od žalovaného ohledně jeho výdajích, které uvedl ve výši 3 000 Kč, ačkoli průměrně žalobkyně vypočetla měsíční výdaje částkou 5 505 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč dne 21. 11. 2024, jak vyplynulo z Potvrzení banky o provedené platbě. Z Předžalobní upomínky ze dne 29. 8 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z podacího lístku ze dne 2. 9. 2025 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalované téhož dne odeslána. Žalovaný neuhradil dlužnou částku zcela, ani po dvou učiněných upomínkách žalobkyně (Předžalobní upomínky výše blíže specifikované, dále Upomínky ze dne 24. 3. 2025), proto po něm žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 7 999,96 Kč (jistina úvěru), poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč (s odkazem na čl. VII. odst. 2 a čl. VI smlouvy) a smluvního úroku ve výši 9 713,71 Kč (s odkazem na čl. VII. odst. 3 a čl. VI. smlouvy), dále smluvní pokutu ve výši 129,21 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dluhu (s odkazem na čl. VIII. odst. 1 smlouvy).4. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně částku 8 000 Kč, neuhradil jí ničeho.5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě OZ i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“).6. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Samozřejmá je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neověří-li si věřitel vůbec či nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, pak lze tento postup vyhodnotit jako možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.7. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně vyžádala toliko výpisy z rejstříků či databází, výpisy z účtu žalovaného, výplatních pásek žalovaného. Údaje, které žalovaný uvedl v rámci sjednání úvěru zcela nekorespondovaly s výstupy na běžném účtu žalovaného, žalobkyně proto provedla korektivní výpočet údajů v rámci svého systému pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, stejně tak provedla žalobkyně výpočet hodnoty minimálních měsíčních výdajů prostřednictvím specializovaného systému, bez ohledu na nesoulad s hodnotou výdajů, které uvedl sám žalovaný. Žalobkyně nezkoumala měsíční výdaje žalovaného (bydlení, nutné náklady a výdaje, pravidelné splátky), spokojila se toliko s tvrzením žalovaného stran příjmu bez přesného a podrobného zjištění, zda uvedený příjem pokryje veškeré výdaje žalovaným pravidelně vynakládané. Souhrnně lze uvést, že žalobkyně neprověřovala přímo u žalovaného, jaké jsou jeho přesné a pravidelné výdaje na bydlení, na živobytí, s tím související příjmy, aby následně mohla provést relevantní posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.8. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet.9. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku celkem 8 000 Kč, žalovaný jí ničeho nevrátil, proto soud zavázal žalovaného k úhradě částky 8 000 Kč. Co se týče žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, nemohl proto zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Ze znění § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v OZ, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Proto marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu srov. dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Protože žalovaný dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradil, je zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Další nároky nebyly možné žalobkyni přiznat s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.10. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě n