8 C 278/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 262 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 22. 7. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 166 380 Kč, a to do 24. 7. 2025. Žalovaný neuhradil sjednané splátky a dluží na jistině 90 000 Kč, poplatcích 166 380 Kč a smluvní pokutě 6 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z předložených listin, a to smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2024, potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 7. 2024, výzvy k plnění ze dne 12. 8. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 256 380,68 Kč do 24. 7. 2025, ve dvanácti měsíčních splátkách. Žalovaný neuhradil žádnou z těchto splátek ani z části. Výzvou ze dne 12. 8. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Přes tuto výzvu žalovaný neuhradil žalobkyni na žalovanou částku ničeho.4. Na smlouvu o úvěru je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatcích v celkové výši 166 380 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků a roční splatnost závazku odpovídá výše poplatku úroku ve výši 255,5 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle závěru soudu úhrady a poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnil tedy funkci úroků z předmětného úvěru. Proto je nutno tento poplatek po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, přestože tak ve smlouvě nazván není.6. Skutečnost, že předmětný poplatek plnil funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání peněz (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti úvěru odpovídá souhrn zmiňovaných poplatků ročnímu úroku ve výši 255,5 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 20 x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu těchto poplatků v celkové výši 166 380 Kč nevzniklo.7. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.8. Dle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabýval půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalovanému. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.9. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 90 000 Kč a žalobkyni dosud nevrátil ničeho. Je proto povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 90 000 Kč. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů, a to dopisem ze dne 12. 8. 2025, který byl žalovanému doručován na adresu jeho pobytu prostřednictvím České pošty. S ohledem na běžnou dobu pro doručení a stanovenou lhůtu je proto žalovaný v prodlení se zaplacením částky 90 000 Kč od 19. 8. 2025 a dle § 1970 obč. zák. jej soud zavázal zaplatit žalobkyni z této částky i úroky z prodlení, které dle prováděcího předpisu činí 11,5 % ročně. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části, tedy co do příslušného poplatku a smluvní pokuty byl uplatněný nárok nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. by mu příslušela náhrada nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, zavázal soud žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku, představující rozdíl mezi předepsaným soudním poplatkem 13 119 Kč a zaplaceným poplatkem 10 496 Kč, tj. částku 2 623 Kč.