8 C 322/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 12 050,21 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 101,99 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 7. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytla žalované dne 7. 1. 2025 částku 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s příslušenstvím, kdy první splátka byla splatná 6. 2. 2025. Žalovaná na úvěr uhradila dne 16. 5. 2025 pouze částku 6 626 Kč, která byla započtena na příslušenství pohledávky a částečně na jistinu. Nadále dluží na jistině 7 963,67 Kč, na poplatcích 138,32 Kč, a na smluvním úroku 3 948,22 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně z informací sdělených žalovanou a jejich ověřených čistých měsíčních příjmů. Dále vycházela z registru exekucí, insolvenčního rejstříku a dalších registrů. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkazy listinami, a to smlouvou o revolvingovém úvěru z 7. 1. 2025 včetně informací pro spotřebitele a předpisu denních splátek, výpisem z účtu žalované č. , č. účtu, za dobu od 1. 1. 2025 do 31. 5. 2025 a předžalobní výzvou z 4. 10. 2025 Z těchto listin vzal za prokázaný skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 7. 1. 2025 smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč dne 7. 1. 2025 a žalovaná se zavázala splácet tuto jistinu, navýšenou o sjednané úroky ve výši 1,016 % za den a poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky v pravidelných denních splátkách po 81,92 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dle příjmových transakcí žalované na jejím bankovním účtu za poslední rok a nahlédnutím do veřejných bankovních registrů a evidence exekucí. Žalovaná uhradila na úvěr platbou na účet žalobkyně, označenou sjednaným VS, dne 19. 5. 2025 částku 6 626 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši .... Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z příjmových transakcí na bankovním účtu žalované, aniž by ověřovala, či alespoň brala v úvahu její skutečné výdaje. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila 6 626 Kč, proto je povinna žalobkyni vrátit částku 1 374 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 4. 10. 2025, který byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 7. 10. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 10. 10. 2025. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 11. 10. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalovaná byla ve sporu úspěšnější, ale nevznikly ji v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.