108 C 12/2021-27 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně dne 5. 5. 2017 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčila žalované částku 170.000 Kč (dle pokynů ji týž den zaslala na určený účet soudnímu exekutorovi). Žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit do 5. 7. 2017. Neučinila tak. Dne 23. 7. 2019 žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznala a zavázala se ho zaplatit nejpozději do 31. 10. 2019 s tím, že pokud tak neučiní, zaplatí žalobkyni dále úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky za dobu od 6. 7. 2017 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacením dluhu za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení. Žalovaná však žalobkyni neuhradila přes upomínky žalobkyně nic. Žalobkyně se proto obrátila na soud. Žádala, aby ten uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 170.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 7. 2017 do zaplacení, a dále smluvní pokutu ve výši 0,5% z částky 170.000 Kč za každý den prodlení se zaplacením za dobu od 1. 11. 2019 do zaplacení. 2. Ohledně požadavku na smluvní pokutu vzala žalobkyně žalobu dříve, než soud začal věc projednávat, zpět. Usnesením ze dne 23. 6. 2021, čj. 108C 12/2021-9 soud v tomto rozsahu řízení zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 18. 11. 2021 se bez omluvy nedostavila, ani ze závažného důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud tak jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu). 4. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů učinil tato zjištění: -) z listiny Uznání dluhu, Dohoda o zaplacení dluhu, že žalovaná prohlásila, že s žalobkyní jako věřitelkou uzavřela dne 5. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně zapůjčila žalované částku 170.000 Kč, kterou téhož dne žalobkyně odeslala na základě pokynů žalované soudnímu exekutorovi; žalovaná se zavázala, že zapůjčenou částku žalobkyni vrátí nejpozději do 5. 7. 2017, avšak do data sepsání listiny tak neučinila; žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 170.000 Kč co do důvodu a výše; žalovaná se zavázala uvedený dluh zaplatit žalobkyni nejpozději do 31. 10. 2019; pokud by tak žalovaná neučinila, zavázala se zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 6. 7. 2017 do zaplacení; -) z listiny datované 25. 5. 2021, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 170.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce, to se zákonným úrokem z prodlení od 6. 7. 2017 do zaplacení (dle podacího archu pošty výzva předána k přepravě na poště dne 25. 5. 2021 (adresováno žalované na adresu uvedenou jako její bydliště v listině o uznání). 5. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 občanského zákoníku – dále jen o.z.). 6. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání trvá (§ 2053 o.z.). 7. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi účastníky (žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem) byla dne 5. 5. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na jejím základě žalobkyně půjčila žalované částku 170.000 Kč, kterou jí měla žalovaná vrátit do 5. 7. 2017. Evidentně tak neučinila, jak vplývá z listiny o uznání dluhu a dohody o zaplacení dluhu. 8. Důsledkem uznávacího prohlášení žalované je vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo (§ 2053 o.z.). Bylo tak na žalované, aby namítala a prokazovala, že dluh vůbec nevznikl, že byl již splněn, nebo zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. 9. Za situace, kdy žalovaná dluh žalobkyni neuhradila dosud (viz předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně), soud žalobě v plné rozsahu vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za dobu od 6. 7. 2017, jak se k tomu žalovaná zavázala v listině ze dne 23. 7. 2019 (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). 10. Žalobkyně měla v řízení neúspěch pouze v nepatrné výši (viz částečné zpětvzetí žaloby ohledně smluvní pokuty), soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 8.500 Kč, a dále pak náklady jejího právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 7.900 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a, d, g cit. vyhlášky za převzetí zastoupení, jedno písemné podání – žalobu, a účast u 1 jednání), odměna za 1 úkon právní služby 3.950 Kč (50 % odměny za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h vyhlášky), 4 x 300 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z úkonů (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky). 11. Lhůta k plnění žalované byla stanovena v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).