17 C 64/2021-41 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 2. 7. 2021 domáhala zaplacení částky 1.035 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 5. 3. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], je tak povinen zaplatit dle tarifu [anonymizováno] drah 35 Kč a přirážku 1.000 Kč [právnická osoba] dne 15. 12. 2015 pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která pohledávku dne 27. 2. 2020 postoupila žalobkyni. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: -) potvrzením o nedodržení SPPO a oznámením o závadách, že žalovaný cestoval dne 5. 3. 2019 vlakem [číslo] společnosti [právnická osoba], bez platné jízdenky, a bylo mu účtováno jízdné 35 Kč a dále účtována přirážka k jízdnému 1.000 Kč (v souladu tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel), -) smlouvami o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována čtyři slova] ze dne 15. 12. 2015 a mezi [anonymizována čtyři slova] a žalobkyní ze dne 27. 2. 2020, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, -) předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude tento vymáhán soudně. 4. Ve věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 3. 2019 uzavřena smlouva o přepravě osoby ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“), na základě kterých vznikl žalovanému závazek zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné za přepravu do místa určení. 5. Dle § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na jeho straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému; na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč; přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1.500 Kč. Soud rovněž aplikoval § 7 a § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. 6. Na základě výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o přepravě, na základě jíž byl žalovaný povinen uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné, což však neučinil, a byla mu proto důvodně účtována přirážka k jízdnému v příslušné výši, kterou však žalovaný také nezaplatil (dle tvrzení žalobkyně, které však žalovaný nijak nepopíral a zůstal v řízení zcela nečinný). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku. 7. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. o. z., neboť pohledávka za žalovaným byla smlouvami o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, jíž je žalovaný nyní povinen plnit. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění; soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátce byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč Náklady řízení v celkové výši 1.489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů. 10. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu dle § 157 odst. 4 o.s.ř.